Dosud nikdo ve vesmíru nenašel důkazy o inteligentních mimozemšťanech. Pokud ale existují, patrně žijí v Dysonových sférách (rojích) kroužících kolem bílých trpaslíků. Jsou to zhroucená torza hvězd rozptýlená po naší galaxii (Mléčné dráze).

Právě tam bychom měli zaměřit naše pátrání po mimozemšťanech, tvrdí v nové studii Ben Zuckerman, emeritní profesor fyziky a astronomie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles.

Zuckerman je hlavním autorem studie zveřejněné na vědecké databázi arXiv, která vychází z dlouhodobých úvah nad civilizací jako systémem vyžadujícím velké množství energie.

Energie, která letí vesmírem

Téměř osm miliard lidí v současnosti na Zemi spotřebuje za rok zhruba 580 milionů terajoulů energie (580 milionů trilionů joulů). Většina z této energie pochází z fosilních paliv.

Spolehlivý a dlouhodobý zdroj energie máme přitom doslova na očích – je to Slunce. Vyspělá civilizace by ze Slunce mohla na Zemi získat kolem trilionu joulů (10^17 joulů) za sekundu.

Překonáním této cifry by se stala podle Kardašovovy škály civilizací typu I. I tato gigantická suma ale znamená, že většina energie hvězdy přichází vniveč. Zachytává ji jen jedna planeta.

Pokud bychom se chtěli stát civilizací typu 2, měli bychom zachytit 100 procent energie, kterou vyzařuje Slunce. K tomu by bylo  nutné postavit konstrukci nazývanou Dysonova sféra. Tato gigantická dutá koule se Sluncem ve svém středu by mohla získat až jeden kvadrilion joulů za sekundu (10^26 joulů).

Není jasné, zda cosi jako Dysonova sféra bude někdy existovat. Střízlivé hypotézy ale předpokládají, že nějakou konstrukci typu Dysonův roj, což je mnoho stanic v kruhové formaci, by dostatečně pokročilá civilizace vybudovat mohla.

Právě na tyto stanice bychom se podle nové studie měli při hledání vyspělé mimozemské civilizace zaměřit. Citlivost radioastronomických aparatur je podle jejích autorů již dostatečná k tomu, abychom tyto energetické struktury mohli zaznamenat.

Posviťme si na torza hvězd

K tomu, abyste postavili Dysonův roj, je podle Zuckermana víc důvodů než jen stoupající hlad po energii. Civilizace na vysoké úrovni by měla plánovat dalekou budoucnost.

Lidstvo přitom dnes ví, že Slunci zbývá jen pět miliard let, než se promění v rudého obra a pohltí Merkur, Venuši a možná i Zemi. Poté se zhroutí do sebe a promění se v bílého trpaslíka – malé, ale dlouhodobě svítící hvězdné torzo.

I kdyby Země přežila obří fázi Slunce, zborcení Slunce do bílého trpaslíka ji zřejmě bude osudné. Teprve v tomto okamžiku ale zavládnou v soustavě podmínky stabilní na další desítky miliard let. A to je pravý čas začít stavět blízko povrchu bílého trpaslíka Dysonův roj.

Pátrání po mimozemských civilizacích u bílých trpaslíků proto dává smysl.

Zuckerman odhaduje, že v Mléčné dráze by se Dysonova sféra mohla objevit u devíti milionů bílých trpaslíků. Nepředpokládá však, že bychom mohli dnes její existenci potvrdit stoprocentně.

Také signál Dysonova roje kolem bílého trpaslíka by byl pro současné přístroje příliš slabý. Nejspíš bychom zaznamenali jen jeho náznak.

Jsme v galaxii skutečně sami?

Zuckerman ve studii navrhuje sérii pozorování bílých trpaslíků v galaxii s cílem odhalit u nich statistické anomálie. Pokud se ukáže, že všech 100 procent pozorovaných bílých trpaslíků vydává stejný poměr světla a tepla, nejspíš se v galaxii žádné jiné vyspělé civilizace neukrývají.

Pokud i menší počet bílých trpaslíků bude vydávat méně světla, ale přesto nadmíru tepla, mohlo by to naznačovat Dysonovy konstrukce.

Budoucí astronomové s vyspělejšími aparaturami by se na tyto hvězdy jednou mohli lépe zaměřit.

„Někteří astronomové, včetně mě, si myslí, že technologický život je velmi vzácný jev a je nejpokročilejší technologii v naší galaxii. Ale nikdo to neví s jistotou, takže stojí za to hledat důkazy, které by to potvrdily,“ cituje profesora Zuckermana magazín Live Science.