Často můžete být fascinováni velikostí sauropodních dinosaurů. Nové objevy jejich fosilií dokládají, že mezi nimi se nacházeli největší suchozemští tvorové všech dob. Patrně víte, že nejmohutnější z nich byl argentinosaurus. Tento kolos měřil na délku 30 metrů a vážil přes 50 tun.

Také mezi příslušníky našeho rodu primátů však žil obr, byť se sauropody se nemohl poměřovat. Byl jím gigantopiték (Gigantopithecus blacki – King Kong mezi primáty. Žil v třetihorách a na počátku čtvrtohor a vyhynul nejspíš teprve „nedávno“, před 100 tisíci lety.

Tento největší primát, který kdy chodil po Zemi se tyčil do výše tří metrů.

Obýval stepi současné čínské oblasti Kuang-si a je zjevné, že se musel potkávat s tehdejšími lidmi – zástupci druhu Homo erectus. Patrně pro ně nepředstavoval žádnou hrozbu, protože byl býložravec.

Dolní čelist gigantopitéka. | zdroj: Profimedia

Jeho první fosilii – zub – objevili v roce 1935 v Jižní Číně. Poté byly nalezeny fosilie další – několik kusů spodních čelistí a velký počet zubů.

Začal je podrobně zkoumat paleontolog holandsko-německého původu Heinrich von Koenigswald. Dospěl přitom k poznatku, že mysteriózní zvíře, kterému patřily, bylo primát.

Zuby klíčem poznání

Velikost kostí a zubů vedla k překvapivému odhadu velikosti. Dospělý zástupce druhu Gigantopithecus blacki měl hmotnost až 600 kilogramů a když se postavil na zadní, měřil zhruba tři metry.

Malé množství a nekompletnost fosilií však znemožnily rekonstrukci vzhledu a přesné zařazení obra. Analýzu příbuznosti porovnáním dostupného fosilního materiálu s jinými fosiliemi a kostmi současných opic ztížilo to, že tito obři měli zuby lišící se od ostatních primátů.

Dosud nemohla pomoci ani molekulární biologie. Jižní Čína je vlhká teplá subtropická oblast, kde se biologický materiál rychle rozkládá. Nejstarší dochovaná DNA z podobných podmínek je jen 10 tisíc let stará, zatímco dochované zuby gigantopitéků pocházejí z doby před dvěma miliony let.

Vědci se ale nenechali odradit nedostatkem genetických dat. Mezinárodní tým výzkumníků vedený evolučním genetikem Fridem Welkerem pracoval s tím, co se dochovalo, tedy se zuby. Výzkumníci při tom vyvinuli novou metodu, kterou popsali v časopisu Nature.

Proč vyhynul?

Pomocí hmotnostní spektrometrie, kdy měřili poměr hmotnosti a náboje, zjišťovali badatelé proteinové složení zubní skloviny 1,9 milionu let starého obřího zubu. Z proteinového složení pak zpětně odvodili genetické sekvence proteinů.

Takto rekonstruovanou genetickou informaci porovnali s genetickými daty současných opic. Ukázalo, se, že nejbližším žijícím příbuzným záhadného obra je orangutan.

Evoluční linie orangutanů a gigantopitéků se podle odhadu vědců oddělily před dvanácti miliony lety. Vědci také zjistili, že zuby gigantoptéků obsahovaly unikátní protein, díky němuž měli primáti vysoce mineralizovanou zubní sklovinu. Gigantopitékům tak nedělalo problém žvýkat celé větve.

Proč tito giganti vyhynuli, není jasné. Je ale možné, že změněné klimatické podmínky nepřály rostlinám, které tvořily jejich jídelníček.