Lidský mozek se od mozků ostatních živočichů výrazně odlišuje. Proč jsme vlastně o tolik chytřejší než opice?

Široce přijímaný vědecký výklad to přičítá přechodu na masitou stravu, kterou naši předci – Homo erectus – začali ve zvýšené míře jíst před 2,6 až 2 miliony lety.

Kdo hledá, ten najde

Vědci z Univerzity George Washingtona ve studii publikované v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences však tuto teorii zpochybňují. Dospěli k závěru, že jak Homo erectus (Člověk vzpřímený), tak ani další nástupnické druhy hominidů (skupiny spojující orangutany, gorily, šimpanze a lidi) nelovily zvěř ve výrazně vyšším množství.

Výzkumníci studovali data z hlavních nalezišť ve východní Africe datovaných mezi 2,6 a 1,2 miliony let. Jejich práci popisuje v magazínu SciTechDaily hlavní autor studie Andrew Barr:

„Generace paleoantropologů chodily na skvěle zachovalá místa, aby hledali a nacházeli dechberoucí důkazy o tom, že raní lidé jedli maso, a tím podporovali názor, že před dvěma miliony let nastala exploze konzumace masa. Když však dáte dohromady data z mnoha míst ve východní Africe a vyhodnotíte je, abyste otestovali tuto hypotézu, jako jsme to udělali, evoluční příběh ‚maso z nás udělalo lidi‘ se začne hroutit.“

Přesné zjištění prehistorické stravy je nemožné, vědci ale použili několik různých osvědčených způsobů, jak posoudit míru konzumace masa. Zajímal je především počet nálezů zvířecích kostí se stopami po lidském zásahu nebo opracování, ale posuzovali také další druhy sedimentů.

Na konci analýzy se vyloupl zajímavý poznatek – pralidé lovili a konzumovali zvěř, ne však ve zvýšené míře.

Proč máme tedy tolik dokladů o jejich masoužroutství? Podle antropologa Barra kvůli tomu, že jsme je aktivně hledali. A čím víc jsme je hledali, tím víc jsme je nacházeli. Vzájemné srovnání nálezů Barrovou metodikou ale významné zvýšení konzumace masa nenaznačuje.

Množství opracovaných zvířecích kostí a počet jejich nalezišť se sice po objevu Homo erectus prokazatelně zvýšil, nárůst ale odrážel vyšší počet odběru vzorků.

Platí hypotéza babičky?

Pokud by se Barrovy závěry potvrdily, znamenalo by to, že lidský mozek muselo k rozvoji stimulovat něco jiného než jen větší množství energie.

Autoři studie předkládají několik hypotéz, které by mohly být zkoumány. Jednou z nich je ‚hypotéza babičky‘, která vysvětluje evoluční roli třetí generace.

V přírodě není zvykem, aby samci či samice po konci svého reprodukčního věku ještě dlouho žili – u mnoho druhů nastává smrt rychle po aktu rozmnožování. Hypotéza babičky ale předpokládá, že péče babiček (a dědečků) o prapotomky je evolučně výhodná, rozvazuje ruce rodičům a může zvyšovat zásobování skupiny jídlem.

Podle další hypotézy by množství potravy mohlo být na úrovni tlupy hominidů neměnné, ale zlepšující se kontrola ohně mohla dostat do těla živin víc.

Vysvětlení je prosté: Když tělo tráví syrovou stravu, podstatná část energie je vyplýtvána na trávení, zatímco strava tepelně zpracovaná část trávení odbourá. Energii, kterou bychom jinak potřebovali pro trávení, by pak mohl využívat mozek.

Zmíněná studie je v každopádně v protikladu k jiné studii, publikované v magazínu American Association of Physical Anthropologists, která označuje pračlověka za hypermasožravý druh.

Tato studie archeologa Miki Ben-Dora z univerzity v izraelském Tel Avivu dospěla k závěru, že hominidé byli extrémně úspěšní (a extrémně hladoví) lovci, kteří fakticky vyhubili prehistorické velké živočichy jako mamuty.

Ani jedna ze studií pochopitelně nemusí být není konečným tvrzením.