Jednou z důležitých otázek je i ta, zda mozek při spánku dokáže účelně řešit problémy.

Není třeba velkého výzkumu, abychom zjistili, že na podněty zvenčí reaguje. Nejen že nás nečekaný šok dokáže probudit, ale citlivost k různým zvukům se prokazatelně liší – vyřčení našeho jména nebo dětský pláč je rozhodně účinnějším budíčkem než třeba ptačí zpěv.

Experimenty prokázaly i schopnost mozku tvořit ve spánku nové asociace nebo posilovat ty již zažité.

Schopnost řešit ve spánku problémy by však byla trochu "jiná liga". Právě proto jsou výsledky francouzsko-britského výzkumného týmu, které právě tuto vlastnost mozku prokázaly, tak důležité.

Nejtěžším úkolem bylo vymyslet experiment, pomocí kterého by zmíněnou vlastnost mohli otestovat. Při usínání se totiž první vypínají části zodpovědné za vědomé reakce na okolní podněty a "klasická" cesta pro příjem informací se uzavírá. Ostatně, bez podobné uzávěry bychom se ani nevyspali. Naštěstí ji ale lze obejít.

Vědci pouštěli účastníkům pokusu dlouhý seznam zvířat a věcí a nechali je, aby při zaslechnutí prvního zmáčkli čudlík v levé ruce, zatímco při zaslechnutí druhého ten v pravé.

Pokus zopakovali ještě s existujícími a neexistujícími slovy, ale účel byl pořád stejný – docílit, aby se reakce účastníků automatizovaly a oni je vykonávali zcela bezmyšlenkovitě.

Dlouhý nudný seznam je brzy ukolébal ke spánku. V té chvíli výzkumníci přepnuli na obdobný seznam zahrnující jiná zvířata a jiné věci a pečlivě sledovali mozkovou aktivitu spáčů.

Pokud by reagovali jen na zažité stereotypy nebo mozek ve spánku problémy neřešil, aktivita by se nelišila od obyčejného schrupnutí. Pokud by ale byl naopak mozek připravený problémy řešit, převážila by aktivita směřující ke zmáčknutí tlačítek.

Právě to se také stalo. Jedna otázka tak byla vyřešena. Mnoho ostatních, třeba jestli si tyto schopnosti mozek uchovává i dlouho po usnutí, ale stále zůstává otevřeno.