Covid působí na každého jinak. Některým lidem přivodil těžkou nemoc s dlouhodobými následky, jiným téměř neuškodil. Vědci teď určili gen, který stojí za rozdílným průběhem nemoci.

Gen, který spustí poplach

Výzkum, na kterém se podílely čtyři desítky virologů, imunologů a genetiků z několika zemí, hledal vysvětlení, proč někteří lidé mají lepší přirozenou ochranu před závažným průběhem covidu než jiní. Na jeho konci dospěli vědci k poznatku, že silnější imunitní odpovědí jsou obdaření jedinci, kteří jsou nositeli „prenylované“ verze genu OAS1.

Prenylace, tedy připojení molekuly tuku k proteinu, umožňuje této verzi genu vyhledat koronavirus a spustit alarm v našem imunitním systému. Jiná verze („neprenylovaná“) invazivní virus není schopna zaznamenat. Alarm proto nevyhlašuje.

Studie publikovaná v odborném žurnálu Science, ukázala, že prenylovaná (poplašná) verze genu OAS1 je jednou z „hlavních složek“ imunitní odpovědi organismu na invazi viru SARS-CoV-2.

Hospitalizovaní pacienti s covidem, u nichž se prokázalo, že jsou nositeli prenylované verze, měli vyšší ochranu před závažným průběhem covidu. Zato pacienti s genem, který nespouštěl poplach, většinou trpěli těžším průběhem nemoci. Pravděpodobnost intenzivní péče nebo úmrtí byla u nich 1,6krát vyšší.

UofG scientists @CVRinfo have discovered why some individuals have stronger natural defences against #SARSCoV2.

The new @ScienceMagazine study also explains how, in the future, the #COVID19 virus may overcome this defence.#WorldChangingGlasgowhttps://t.co/2whM0CvMZ2

— University of Glasgow (@UofGlasgow) September 28, 2021

Experti ve studii upozorňují, že tato verze genu mnoha lidem poskytla a ještě poskytne přirozenou ochranu před nákazou. Avšak varují, že na ni nelze spoléhat.

Pokud se nová varianta viru SARS-CoV-2 naučí vyhýbat ochraně poskytované poplašnou verzí genu OAS1, může se stát „víc patogenní a přenosnější v neočkovaných populacích“.

Studie, kterou řídilo Centrum pro výzkum virů univerzity ve skotském městě Glasgow, upozorňuje, že netopýři z rodu vrápenců, u nichž se patrně vyvinul předek koronaviru SARS-CoV-2, o ochranný gen přišli před zhruba 55 miliony let. Virus proto nemusel zmutovat tak, aby se vyhnul přirozené obraně jejich organismu. S netopýry se naučil žít v symbióze.

Nyní však může být k takové mutaci motivován tím, že část populace tento poplašný gen má. A může ji získat. Výzkumníci upozorňují, že jeho předchůdce SARS-CoV-1, který se šířil v roce 2002 a který se podařilo potlačit pomocí přísných opatření, si ji vyvinul.

Hrozba pro neočkované

Profesor Sam Wilson, který studii vedl, k tomu napsal:

„Víme, že se viry přizpůsobují a mezidruhový přenos na člověka vystavil SARS-CoV-2 novému repertoáru antivirové obrany, se kterou si mnohdy neví rady. Virus SARS-CoV-1, který se šířil v roce 2003, se však prenylovanému OAS1 naučil vyhýbat. Pokud se varianty Sars-CoV-2 naučí stejný trik, mohly by být víc patogenní a infekční zejména v neočkovaných populacích.“

Výzkumníci ve studii upozorňují, že jejich poznatky dokládají, jak je důležité sledovat nově vznikající varianty SARS-CoV-2.