Lidé ztrácejí čich, upozorňují vědci. Na vině ale není covid

10. 2. 2022 – 18:27 | Člověk | Ladislav Loukota | Diskuze:

Lidé ztrácejí čich, upozorňují vědci. Na vině ale není covid
Lidský a elektronický nos (NOSE - Neotronics Olfactory Sensing Equipment) čichají k různým druhům růží. NOSE používá polymerové sensory, kterými analyzuje vůně spolehlivěji než člověk pomocí svého nosu. | zdroj: Profimedia

Vědci v novém výzkumu dospěli k závěru, že lidský čich se horší. Vinu na tom nenese covid, který o čich některé infikované jedince dočasně připravil, ale změny v genech.

Ve škole se učíme, že lidé mají pět základních smyslů: chuť, čich, sluch, hmat a zrak. Takové rozlišení znal už Aristotelés.

Tyto smysly se však vyvíjejí. A právě na to upozorňuje nová studie publikovaná ve vědeckém časopise PLOS Genetics. Čínští a američtí experti v ní předkládají indicie naznačující, že přicházíme o geny zodpovědné za detailnější vnímání pachů.

Čichám, čichám člověčinu

Měření čichových schopností je komplikované. Lidé vnímají různé pachy odlišně a odlišnosti mezi variantami genů, které kódují čichové receptory a jsou odpovědné za čich, se mohou lišit až o 30 procent. To také vysvětluje, proč někteří lidí určité pachy necítí, zatímco jiní je vnímají intenzivně. Čich je prostě nevypočitatelný smysl.

profimedia-0613814863 Ilustrace čichového systému. Čichové receptory, které zaznamenávají molekuly pachu, se nacházejí v horní části nosní dutiny. Odtud přenáší informace hlavové nervy. | zdroj: Profimedia

Výzkumníci zjišťovali, jakou souvislost má vnímání pachů s genetickou výbavou. Aby zmenšili individuální rozdíly, zvolili vzorek tisícovky čínských respondentů a 364 etnicky pestrých Newyorčanů.

Účastníci měli za úkol hodnotit intenzitu a příjemnost či nepříjemnost různých pachů na stupnici od 1 do 100. Mezi analyzovanými pachy byly i dva zásadní pro závěry studie – syntetické pižmo známé jako galaxolid (C18H26O) a kyselina TMHA (C7H12O2), hlavní složka pachu vznikajícího v lidském podpaží.

Výzkumníci srovnali odpovědi účastníků studie s variacemi jejich čichových genů. Při tom vyšlo najevo, že lidé hodnotící pachy jako intenzivnější, mají odlišné variace genů proti lidem, kteří stejné pachy hodnotí jako méně intenzivní. Jinými slovy, lepší „čichači“ měli jiné geny než horší „čichači“.

Potom se výzkumníci zaměřili na dvě nově objevené variace čichových genů a srovnali jejich evoluční stáří po boku 27 dalších známých variací. Z analýzy vyplynulo, že geny odpovědné za méně intenzivní vnímání pachů jsou mladší, dají se tedy pokládat za nový evoluční prvek.

„Shrnutím všech publikovaných genetických změn, které souvisejí s vnímáním pachů, jsme zjistili, že jedinci s předešlými verzemi čichových receptorů mají sklon hodnotit pachy jako intenzivnější,“ píší autoři. Z toho pak dělají hypotézu, že lidský čich v průběhu času zeslábl, protože repertoár čichových genů degeneroval.

Když se vypnou geny…

Vědci ve studii přiznávají, že jejich závěr může být zkreslen „selekčním zkreslením“, tedy omezeným vzorkem zkoumaných lidí. Na 1300 lidí ze dvou zemí je příliš malý počet, aby bylo z něj bylo možné usuzovat na vývoj čichu lidstva.

Předpoklad, že lidé ztrácejí čich, nicméně není nový. Vychází z poznatku, že mnoho jiných druhů zvířat má čich výrazně lepší než lidé.

Starší výzkumy navíc ukázaly, že lidé a další primáti mají výrazně méně čichových genů než jiní savci, kteří se řídí nosem, jako jsou krysy a myši.

Vlastnictví určitých genů navíc ještě neznamená, že geny se projevují. Přibližně polovina čichových genů, které máme, nefunguje. A zmínit se k tomuto tématu patří také evoluční hypotézu, že lidský čich se zhoršil výměnou za lepší zrak.

Zdroje:
PLOS Genetics

Nejnovější články