V pohádkovém románu Pinocchiova dobrodružství se hlavní postavě, chlapci Pinocchiovi, prodlouží nos pokaždé, když zalže. Jenže Pinocchio byl pohádkovou postavou zrozenou z dřevěné figurky. V reálném životě lháře podle nosu nepoznáte.

Přesto ho můžete snadno odhalit – podle řeči těla. Zjistili to ve své studii psychologové z Erasmovy univerzity nizozemském v Rotterdamu.

Stačí se dívat

Většina lidí lež jednoduše nepostřehne proto, že se soustředí na řeč, slovům přikládá příliš velkou váhu. Informaci o záměrech těch, se kterými mluvíme, nám přitom může dát jeho tělo.

Výzkumníci zjistili, že lidé, kteří lžou, napodobují pohyby těla člověka, ke kterému mluví. Ve studii publikované v časopise Royal Society Open Science to dokládají na nizozemských a britských studentech. Ve svém psychologickém experimentu sledovali experti nejen lháře, ale i člověka, kterému byly lži určeny.

Výzkumník dal studentům obtížně řešitelný úkol, na který měli málo času. Tvrdil však, že je snadný a že by ho měli rychle zvládnout.

Potom záměrně ponechal v místnosti, kde studenti úkoly zpracovávali, desky s výsledky.  Vše naaranžoval tak, aby to vypadalo, že je tam zapomněl. Své chyby si zdánlivě všiml až ve chvíli, kdy studenti měli úlohy vyřešeny. Poprosil je, aby jeho chybu v žádném případě neprozradili, protože by z toho mohl mít problémy.

Další člen výzkumného týmu potom se studenty vedl pohovory, během kterých se jich ptal, jak při testu postupovali, s kterou částí měli největší problémy, zda na řešení opravdu přišli sami… Vedoucí pohovoru a student byli přitom vybaveni akcelerometry umístěnými na těle, které zachycovaly jejich pohyby.

Z těchto přístrojů výzkumníci vyčetli, že když dotazovaní studenti lhali – vykládali, že úlohu zpracovali sami a vymýšleli si, jak postupovali – kopírovali pohyby tazatele. Čím důmyslnější a složitější byla lež, tím víc byly pohyby obou identické.

Lhaní je dřina

Vědci ve studii upozorňuji, že napodobování pohybu druhého člověka nebylo vědomé. Vyplývá podle nich z toho, že lhaní vyžaduje větší koncentraci než běžná komunikace. Člověk, který lže, nemá už tolik energie na vlastní gestikulaci, proto pasivně napodobuje chování člověka, se kterým mluví.

Lhaní je zkrátka těžká věc a dá zabrat.