Strach ze zubařských zákroků je častým druhem obav spojovaných s lékařskými vyšetřeními. Pokud je příliš silný, může vést k vyhýbání se doktorům i za cenu vlastního zdraví. Pokud odmítáte chodit k zubaři, neriskujete tím jen zuby a zdraví ústní dutiny, ale i své celkové zdraví. Mnoho studií ukazuje, že špatný stav ústní dutiny je spojen s vyšším výskytem dalších zdravotních potíží, například s cukrovkou, některými typy rakoviny nebo kardiovaskulárními nemocemi, a má i vliv na psychické zdraví.

Koneckonců pokud vás bez přestání bolí zuby nebo vám zapáchá z úst, tak si velmi pravděpodobně spokojení připadat nebudete. Z těchto důvodů se lékaři a vědci snaží plně pochopit příčiny strachu ze zubařů. Je běžně přijímanou pravdou, že strach ze zubařů je ovlivněn vlastní zkušeností a je silně spojen se strachem z bolesti. Ví se ale jen málo o tom, jestli je tento typ strachu i dědičný.

V nové studii použili američtí vědci velký datový soubor ze studie orálního zdraví obyvatel řídce osídlené severní části Apalačského pohoří. Tato oblast byla vybrána z toho důvodu, že je poměrně odlehlá a je v ní horší dostupnost zubařů než ve většině spojených států. Z původní studie bylo vybráno celkem 1370 účastníků ve věku 11 až 74 let. U těchto lidí byla potvrzen stupeň jejich příbuznosti pomocí genetických metod.

Není strach jako strach

Potom následovalo vyšetření ústní dutiny a vyplňování dvou dotazníků. Jeden z dotazníků obsahoval otázky týkající se obecného strachu z bolesti a druhý se týkal přímo strachu ze zubařského vyšetření. Výsledky těchto dotazníků pak byly analyzovány s ohledem na příbuznost dotázaných. Ukázalo se, že strach ze zubařů je dědičný ze třiceti procenta strach z bolesti z 34 procent.

Zdálo by se logické, že strach ze zubařů bude podtypem strachu z bolesti, ale není tomu tak. Oba strachy sdílí velkou část genetických faktorů, ale mají zároveň i své unikátní faktory. Například nejvýznamnější složkou strachu ze zubařů byl strach ze specifického zubařského zákroku.

Možným problémem této studie je, že blízcí příbuzní často žijí v jedné domácnosti, v této studii šlo konkrétně o dvě třetiny účastníků. V takovém případě je možné, že strach ze zubařů nemusí být zděděný, ale naučený od rodičů. Vědci se snažili tento problém vyřešit pomocí statistických metod, ale i tak varují před obecným přijímáním zjištěných výsledků.

I když nejsou možná zjištěná čísla přesná a nemusí platit pro další populace, uvedená studie prokázala poprvé dědičnost strachu z bolesti a potvrdila i dědičnost strachu ze zubařů. Lze předpokládat, že další výzkum se zaměří na popis genetické variability asociované se strachem ze zubařů. Taková informace by se pak dala použít například pro prediktivní genetické analýzy v rodinách, které mají se strachem ze zubařů problém. Rodiče by pak věděli, že se mají soustředit na omezení zděděných predispozic pro strach vhodnou výchovou.