Cestování v čase je oblíbeným námětem povídek, knih a zejména filmů. Jenže myšlenka na cesty do minulosti nedává spát ani teoretickým vědcům.

Jedním z nich je Australan Germain Tobar. Tento student fyziky zaujal vědecký svět tím, jak se vypořádal s dědečkovým (časovým) paradoxem, který by při cestě do minulosti mohl nastat.

Můžete se vrátit bez dědečka?

Dědečkův paradox je stav, kdy cestování v čase reakce zruší akci, která ji vyvolala.

Jako příklad se při tom zmiňuje člověk, který na výpravě do minulosti zabije svého dědečka, který dosud s babičkou nezplodil jeho otce. Pak by tedy měl přestat existovat a nemohl by se do své současnosti ani vrátit. A nemusel by ani vraždit, stačilo by, kdyby dědečkovi zabránil seznámit se s babičkou.

"Podle klasické dynamiky můžete znát celou historii nějakého systému, pokud znáte jeho současný stav. Ale i Einsteinova teorie relativity připouští možnost, že může existovat i jiná forma cestování v čase. Událost se může nacházet zároveň ve své minulosti I současnosti," vysvětluje Tobar svůj teoretický model.

Germain Tobar však dědečkův paradox a jiné bolehlavy cestování v čase svým matematickým modelem šikovně obchází.

Na základě současných teorií by cestu časem měly umožnit červí díry, mosty mezi prostorem a časem. Nejprve musíte (třeba zítra) vytvořit červí díru, abyste skrze ni (třeba pozítří) mohli cestovat do včerejška. Pokud takovou červí díru nevytvořil váš dědeček, nemůžete se vrátit ho zabít. 

zdroj: YouTube

Podle Tobarova modelu by se časoprostor, tedy základní předivo vesmíru, mohl adaptovat tak, aby se paradoxům vyhnul. Tolbarův model vytváří antiparadox založený na cestě do minulosti s cílem na základě budoucích poznatků vyhubit nějakou nemoc, třeba covid-19. 

Pokud by se to podařilo, neměl by cestovatel z budoucnosti vlastně nikdy potřebu vracet se v čase. Tobarův matematický model však naznačuje možnost, že by se choroba rozšířila jinými způsoby a cokoli by cestovatel udělal, nezabránilo by nemoci, aby se rozšířila. Tak by vlastně žádný paradox nevznikl, což je antiparadox.

Podobně by dopadl rovněž dědečkův paradox. Mohli byste vystřelit na svého dědu, ale on by prostě přežil.

Přesný mechanismus toho, jak by Tobarův antiparadox fungoval, jeho autor samozřejmě nepopisuje. Na každý pád řeší svérázným, ale pozoruhodným způsobem problém časového paradoxu: V jeho matematickém modelu by cestovat časem do minulosti bylo možné, ale vůbec nic by se tím nezměnilo.

Nastupovat do časostroje!

Ačkoliv to zní spíše jako námět sci-fi bijáku, Tobarova úvaha má formu matematického důkazu. A to vždy může, i když nemusí, vést k potvrzení i mimo svět teorií.

"Matematicky to dává smysl," potvrdil vedoucí Tobarovy sudie Fabio Costa z Queenslandské univerzity.

Nelze očekávat, že z Tobarovy práce jednou postavíme stroj času. Ale pokud by se to přece jen jednou povedlo, může nás třeba uklidnit, že běh dějin by se podle této studie změnit nepodařilo.