Kdysi se astronomové domnívali, že vesmír je uspořádané místo, kde vládne řád a kde planety pokorně krouží po svých neměnných oběžných drahách.

Pozorování, teorie a výpočty však v posledních desetiletích prokázaly, že planetární systémy podléhají otřesům a změnám. Planety mohou hvězdné soustavy opouštět a bloudit vesmírem. Tito nomádi nejsou gravitačně vázáni na žádnou hvězdu a tiše plují mezihvězdným prostorem.  

Kolik bludných planet v naší galaxii, Mléčné dráze, vlastně vandruje?

Na tuto otázku se pokusili odpovědět astronomové z americké vesmírné agentury NASA a univerzity v japonské Ósace. Dospěli k závěru, který leckoho ohromí.

Jejich nová studie, kterou na svém webu zmiňuje Goddardovo vesmírné centrum NASA a která se připravuje k vydání v magazínu The Astronomical Journal, naznačuje, že nepřipoutaných světů je v Mléčné dráze mnohonásobně víc než světů vázaných na hvězdy. Nepočítají se v miliardách, ale v bilionech!

Vědci odhadují, že se mezi nimi vyskytuje také na 400 toulavých planet o hmotnosti Země. Při svém výzkumu současně jednu z nich objevili. To však neznamená, že by na ní byly podmínky podobné Zemi a že by planeta byla obyvatelná.

Žijeme v galaxii plné nomádů

„Odhadujeme, že v naši galaxii se pohybuje dvacetkrát víc toulavých planet než hvězd (počet hvězd bývá nejčastěji odhadován na 100 až 400 miliard). Jsou to biliony osamocených světů,“ cituje web NASA spoluautora studie Davida Bennetta, vedoucího vědeckého pracovníka Goddardova centra.

Nová studie také naznačuje, že menší toulavé planety mohou být běžnější než planety velké. Důvod je nasnadě: Tyto planety jsou menší a lehčí, mohly by být snáz vymrštěny do vesmíru gravitačním působením ve hvězdných soustavách.

115 kandidátů na toulavé planety v oblasti souhvězdí Štíra a Hadonoše. Planety, které zachytily dalekohledy Evropské jižní observatoře ESO, jsou vyznačeny červeným kroužkem. | zdroj: kredit-ESO

Výsledky studie se opírají o devítiletý průzkum na observatoři Mount John University na Novém Zélandu. Astronomové při něm použili gravitační mikročočkování.

Tento jev nastává, když se objekt, jakým je hvězda, nebo planeta, dostane do téměř dokonalého zarovnání s jiným objektem na pozadí. Bližší objekt svou hmotností ohýbá časoprostor (i světlo) přicházející ze vzdálenějšího objektu, působí jako přirozená čočka. Je to tím, že hmota bližšího objektu deformuje strukturu časoprostoru.

Tímto způsobem můžeme využívat gravitaci k objevům objektů, které bychom jinak neuviděli.

Jsou mezi nimi obyvatelné světy?

NASA se chystá v roce 2027 vyslat do vesmíru teleskop Nancy Grace Roman Space, který má být vhodným nástrojem pro hledání volně plovoucích světů. Pozorování z tohoto zařízení doplní japonský dalekohled Prime-focus Infrared Microlensing Experiment (PRIME) z Jihoafrické astronomické observatoře v Sutherlandu.

Souběžné pozorování umožní astronomům měřit hmotnost nomádských planet lépe než kdykoli předtím.

Dříve publikované studie už naznačily, jak by některé z toulavých světů mohly vypadat. V roce 2018 astronomové objevili důkazy o velké bludné planetě s divokými polárními zářemi. Studie z roku 2021 zase naznačila, že měsíce nomádských planet mohou být přívětivými místy pro život. Za určitých okolností by se na nich mohla vyskytovat kapalná voda.

Irina Mullinsová, profesorka fyziky a astronomie na Houston Community College, ve své studii vloni dospěla k závěru, že toulavé planety by mohly být ideálními destinacemi pro mimozemšťany kolonizující galaxii.

Proč ne? Profesorka patrně zná Star Wars.

V jedné jejich epizodě posádka lodi Enterprise objeví bludnou planetu a vydá se na její průzkum. Nalezne na ní tvory, kteří se nazývají Eskové a na planetu, kterou pojmenovali Dakal, létají lovit.

Tohle je ale Space Opera...