Při zmínce o Airbusu se vám obvykle nevybaví představa námořních plavidel. Tenhle letecký gigant však překvapil. Jeho nejnovější inovace nezahrnuje letecké koráby, ale lodě.

Korporace na svém webu oznamuje, že v roce 2026 vymění svou charterovou flotilu, která přepravuje díly pro letadla přes oceán, za ekologičtější lodě.

Airbus udržuje flotilu tří pronajatých plavidel, která přepravují jednotlivé díly a celky letadel přes Atlantik ze Saint-Nazaire ve Francii na montážní linku ve městě Mobile v Alabamě. Nic mimořádného v globální ekonomice, v níž firmy rozmisťují své provozy nejen napříč státy, ale i kontinenty.

Přeprava mezi jednotlivými provozy však za sebou zanechává mimořádnou uhlíkovou stopu. Airbus přitom očekává, že výroba jeho modelu A320 do roku 2026 vzroste na 75 letadel měsíčně. U společnosti Louis Dreyfus Armateurs si proto objednal tři nové nízkoemisní lodě, které budou využívat sílu větru.

Návrat k větru

Nová aerodynamická plavidla futuristického vzhledu mají obsahovat šest Flettnerových rotorů, což jsou vertikální rotující válce, které fungují jako nosné plochy a jako tradiční plachty využívají vítr, vytvářející tah potřebný pro pohon plavidla.

Tah je důsledkem rozdílného tlaku proudícího vzduchu na protilehlých stranách rotujícího tělesa, což můžete pozorovat třeba u fotbalového míče, kde rotace způsobuje zakřivení dráhy letu.

Boční vítr, který obtéká rotující Flettnerovy válce, vytváří při správném směru otáčení podtlak na přední straně válce, díky kterému se loď pohybuje dopředu. Výhodou těchto rotorů proti plachtám je jejich ovládání.

Lodě budou vybaveny také dvěma vznětovými motory spalujícími motorovou naftu i zelený metanol, označovaný jako e-metanol, který se vyrábí z obnovitelných zdrojů, zejména biomasy.

Aby byla spotřeba paliva co nejnižší a využití síly větru co nejvyšší, bude mít loď směrovací software. Ten vykreslí takový kurz, který co nejlépe využije převládající větry a proudy.

Airbus předpokládá, že „nová technologie do roku 2030 sníží emise uhlíku z 68 000 na 33 000 tun“.

Zelená renesance staré technologie

„Nová technologie“ to však není. Poprvé ji pro pohon lodi použil její vynálezce, Němec Anton Flettner, po kterém jsou rotory pojmenovány, už ve dvacátých letech minulého století. V letech 1919–1920 zkonstruoval pokusnou loď Buckau a ta se stala technologickým unikátem.

Další uplatnění našla technologie u nákladní lodi Barbara se třemi Flettnerovými rotory různých velikostí. Proti běžným lodím měla o více než polovinu větší výkon. Přesto se neprosadila, protože měla vyšší náklady ve srovnání s plavidly poháněnými naftovými motory.

Testování Flettnerova rotoru v roce 1924. | zdroj: Profimedia

V éře zelených technologií mohou Flettnerovy rotory v lodích prožít renesanci podobně jako elektromotory v autech. Ty jsou dnes pokládány bezmála za výkřik techniky. Jenže v elektromobilu vlastní konstrukce jezdil po pražských ulicích už v roce 1895 František Křižík.

O čtyři roky později Belgičan Camille Jenatzy jako první člověk v silničním vozidle – elektromobilu – překonal rychlost 100 kilometrů za hodinu. Bylo to 109 let před tím, než Elon Musk vyrobil ve své fabrice Tesla Motors první elektromobil – Teslu Roadster.