Rozbor sedimentů v marsovském kráteru, který křižuje robotická sonda Curiosity, ukázal, že v této oblasti planety udeřily v minulosti záplavy s vlnami vysokými až 24 metrů.

Marsovské tsunami

Sonda Curiosity přistála v Galeově kráteru v roce 2012. Jejím hlavním úkolem bylo pátrat po vodě, a právě kráter o průměru 154 kilometry a hloubce čtyř kilometrů, který se rozkládá u marsovského rovníku, byl pro tento úkol jako stvořený.

Vozítko Curiosity v akci. | zdroj: Profimedia

Astronomové z profilu terénu předpokládali, že v této oblasti mohla být v minulosti tekoucí voda. Jejich předpoklady se potvrdily. Rover Curiosity skutečně v kráteru nalezl indicie, které ukazovaly, že se tam slaná voda v tekutém stavu nacházela. Naznačují to usazeniny jílů i odebrané i analyzované vzorky půdy.

Podle nového výzkumu astronomů založených na snímcích Curiosity a datech, která tato pojízdná laboratoř posbírala, však kráter nebyl trvale zaplaven. Zato v něm před 3,6 až 3, 85 miliardami let udeřila potopa doslova biblických rozměrů.

Astrobiolog Alberto Fairén z americké Cornellovy univerzity to vyvodil z uspořádání sedimentů v okolí hory Aeolis Mon (také Mount Sharp), která se tyčí ze středu Galeova kráteru do výše čtyř a půl kilometru. Se svým týmem dospěl k závěru, že je vymodelovaly vlny vysoké kolem 24 metrů, které se valily rychlostí deset metrů za sekundu.

Galeův kráter s Mount Sharp (uprostřed). | zdroj: Profimedia

"Tuto megazáplavu jsme identifikovali pomocí podrobných sedimentologických údajů z Curiosity," píše Fairén v prohlášení ke své studii zveřejněné v magazínu Nature.

Vědci ve studii popisují obří vlnové útvary zvané antiduny. Dokázali změřit jejich rozměry a rozvrstvení.

Voda byla všude

Rozložení antidun v kráteru připomíná záplavy vyvolané na Zemi náhlým táním obrovského množství ledu před dvěma miliony let. 

Příčinou záplavy v Galeově kráteru mohl být pád velkého asteroidu. V době zhruba před 3,8 miliardami lety byla rudá planeta kometami a asteroidy doslova bombardována. Důsledkem tepla, které při nárazu asteroidu vzniklo, se mohlo vypařit velké množství zmrzlé vody, která potom pršela na zem. A do toho se přes okraje kráteru valila voda z roztátého ledu.

"Tato záplava možná trvala pouze několik dní, ale teplé a mokré období přetrvávalo mnohem déle. Mohlo pokračovat roky i několik staletí," předpokládá ve studii astrobiolog Fairén.

zdroj: YouTube