Je tomu téměř půl roku, co sonda InSight zaznamenala seizmickou aktivitu na Marsu, kdy detekovala první sérii marsovských zemětřesení, chcete-li, marsotřesení.

Tehdy ale ještě mohli mít někteří planetární geologové pochyby. Otřesy půdy může vyvolat nejen aktivita planetárního jádra, ale i dopad kosmických objektů na planetární půdu. Seizmické vlny, které zaznamenal seismograf sondy, měly charakteristiku odlišnou od impaktů, ale jistě se to nevědělo. 

Teď ale sonda americké vesmírné agentury NASA překročí stovku detekovaných seizmických signálů a lze tušit, že v příštích měsících a letech k tomuto číslu přibude ještě několik dalších nul.

Na videu si je můžete poslechnout. Jsou upraveny tak, aby je lidské ucho slyšelo a záznam je několikanásobně zrychlený.

zdroj: YouTube

NASA nicméně upozorňuje, že otřesy kromě meteoritů nebo geologie může přivodit i pohyb aparatur sondy nebo dokonce slabý vítr marsovské atmosféry.

Po půlstoletí úvah, debat a hledání důkazů bychom si nicméně mohli ze seznamu záhad vyškrtnout otázku, zda je Mars definitivně geologicky mrtvý.

Cenné záznamy

Analýza záznamů pomůže vědcům zjistit, nakolik může jít o aktivitu planety nebo projev vnějšího impaktu. Připočteme-li však další náznaky velmi mírně aktivní geologie Marsu, zejména opakovanou detekci metanu, lze tušit, že nitro Marsu stále alespoň bublá.

zdroj: YouTube

"Je skvělou zprávou, že se sondě InSight daří detekovat další a další otřesy uvnitř Marsu," říká Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd, "S každým zaznamenaným marsotřesením se přitom přibližujeme hlavnímu cíli mise – odhalit vnitřní stavbu Marsu a tím odpovědět na celou řadu otázek, které nás doposud při výzkumu rudé planety trápily."

I kdyby totiž otřesy půdy nepocházely z geologických projevů, minimálně seizmické vlny nesou informací o tom, jakou půdou procházejí. Pomáhají tak zmapovat očím ukrytou vnitřní strukturu Marsu. Čím více vln bude objeveno, tím více o nitru Marsu budeme vědět.

Další mapování nám tak přinejmenším vyjeví, jak nitro Marsu vypadalo – a i v případě, že je neaktivní, nám může výrazně pomoci s odpovědí na otázku, jak Mars vyhasínal.

Výzkumníci z týmu InSight předpokládají, že marsotřesení oproti zemětřesením na Zemi nejspíše trvá výrazně déle, až desítky minut. Dáno je to suchou planetární kůrou Marsu, v níž jsou seizmické vlny s to se rozptýlit do mnoha směrů namísto přímějšího šíření jako na Zemi. To paradoxně pomáhá seizmické vlny sledovat déle, ale zároveň to vytváří mnoho dalších ruchů.

Aktivní jádra jsou obecně významným činitelem ve vzniku planetárního života. Pravda, máme v tomto případě jenom jednu planetu na srovnání – Zemi. Těžko si však představit vznik atmosféry nebo tekuté vody na povrchu bez vulkanismu a magnetického pole (vznikající rovněž v aktivním jádře).