Rozlévalo se od východních Alp až po současný Kazachstán. Gigantické jezero Paratethys před miliony let pokrývalo podstatnou část Evropy i Asie a zasahovalo také na území dnešní Moravy.

Bylo větší než nynější Středozemní moře. Obývaly ho druhy, které nežily nikde jinde. Avšak zůstaly z něj pouze ‚louže‘ – Černé moře, Kaspické moře a Aralské jezero.

Jak tohle megajezero, fakticky vnitrozemské moře, zmizelo?

Gigantické moře, větší než Středozemní

Paratethys se začínalo utvářet jako součást oceánu Tethys před 200 miliony let. Byl to vlastně jeho evropský výběžek.

V mladších třetihorách se tohle moře vyskytovalo se v oblasti jižní Francie, na sever do burgundského prolomu, k pohoří Schwarzwald-Vogézy (rýnský prolom), Bavorskem na východ k vídeňské pánvi, v Česku od Mikulova na Brno, Vyškov (vyškovský prolom), Přerov, Hranice (hranický prolom), Ostravu dál do Polska, podhůří Karpatského oblouku, na Ukrajinu, do oblasti Černého moře až ke Kavkazu.

Geologické proměny vlivem kontinentálního posuvu desek dostávaly Paratethys do izolace. Před 11,6 milionu let z něj stalo megajezero, odříznuté od světových oceánů, které se stále zmenšovalo a končilo na jihu Moravy.

Paleoceánograf Dan Palcu z univerzity v brazilském Sao Paulu s využitím geologických dat vytvořil zatím nejdetailnější časovou osu vývoje Paratethysu. Ze studie publikované v žurnálu Scientific Reports vyplývá, že megajezero se rozkládalo se na 2,8 milionu kilometrů čtverečních.

Bylo v něm víc než 1,77 milionu kilometrů krychlových vody. Takové množství desetinásobně převyšuje vodu ve všech současných vnitrozemských slaných i sladkovodních jezerech.

Mapa Paratethysu před 11 miliony lety s vyznačenými hranicemi států a břehů současných moří a jezer. | zdroj: kredit-Utrechtská univerzita

Megajezero bylo domovem celé plejády unikátních druhů měkkýšů, korýšů a mořských savců, kteří se vyvinuli pro jeho vnitrozemské podmínky s omezenou dostupností potravy. Velryby a delfíni v Paratethys tak připomínali trpasličí verze svých druhů z oceánu.

Z Palcuovy časové osy vyplývá, že během pěti milionů let své historie zažilo Paratethys nejméně čtyři období dramatického poklesu hladiny a rozlohy. Například v geologicky krátkém období před 7,9 až 7,65 miliony let klesla hladina vody až o 250 metrů.

Pokles vody přitom neznamenal jen úbytek prostoru a změnu biomu, ale také postupné zvyšování slanosti jezera, což mělo neblahý dopad na stabilitu ekosystému. A tak se Paratethys postupně zmenšovalo, a jeho unikátní druhy vymíraly.

Vypuštěné a vysušené

Vlivem sucha se část vody Parathetysu odpařila. Většina ale odtekla do tehdy nižšího Středomoří.

Mapa oblasti Paratethys v době před 13–17 miliony let. Z porovnání obou obrázků je patrné, jak Paratethys ustupovalo. | zdroj: kredit-NordNordWest/Creative Commons

Z jedné vodní plochy tak zůstalo několik jezer. Zejména torza Aralského jezera, Kaspického moře a (s oceány znovu spojeného) Černého moře.

Unikátní ekosystém Paratethysu však nenávratně zmizel. A s ním také naše moře.