Výzkum týmu vedeného Michaelem Mannem, profesorem klimatických změn na Pensylvánské univerzitě, dospěl k závěru, že změna globálního podnebí v posledních desetiletích snižuje cirkulaci vody v oceánech a mořích.

Oceány a moře, které tvoří sedmdesát procent povrchu planety, tak ztrácejí schopnost pohlcovat oxid uhličitý, jehož vysoké koncentrace přispívají k oteplování planety. Atmosféra tím postupně přichází o 'nárazníkové pásmo', které by další postup klimatické změny zpomalovalo.

Samé špatné zprávy

Při globálním oteplování, které pohání spalování fosilu naší civilizací, se povrch planety a vzduch v nízkých výškách oteplují rychleji než vzduch ve vyšších vrstvách atmosféry.

Vyšší teplotní rozdíly tlačí těžší studený vzduch dolů z zemi a vedou k vyšší cirkulaci vzduchu, k nestabilitě atmosféry, k prudkým bouřím a k většímu počtu dalších extrémních meteorologických jevů.

U oceánů a moří funguje globální oteplování naopak. Teplé a lehčí povrchové vody se ohřívají výrazně rychleji než studené, hlubší a také těžší vody, které jsou bohatší na kyslík. Je to dáno tím, že teplo proniká do hlubin pomalu.

Říká se tomu stratifikace oceánu. Cirkulace se snižuje, oceány se (ve svém objemu) stávají stabilnější. K povrchu stoupá méně hluboké vody nesoucí živiny a kyslík a voda na povrchu absorbuje méně atmosférického oxidu uhličitého.

Ke stabilitě oceánů přispívá i tání. Hustota mořské vody závisí nejen na teplotě, ale také na slanosti. Sladká voda je lehčí než slaná voda a tání ledu vede k hromadění lehké vody na povrchu, zejména ve vyšších zeměpisných šířkách.

Zmíněná studie připomíná, že oceány pohlcují až čtvrtinu člověkem vytvořeného oxidu uhličitého a 90 procent tepla vytvářeného skleníkovými plyny. Platí však za to tím, že se stávají kyselými.

Teplejší povrchová voda také dodává sílu tropickým bouřím a začíná ovlivňovat podnebí na pevnině, i ve vnitrozemí. Projevuje se to delšími obdobími sucha a dešťů. Kromě toho teplejší vody obsahují méně kyslíku, což může být závažný problém pro oceánský život.

Příliš rychlá změna

Výzkum profesora Manna dospěl k závěru, že "stabilizace" moří postoupila od roku 1960 do roku 2018 o 5,3 procenta. Mann v komentáři pro Newsweek shrnul závěry, které z "odborného objevu věští hluboké a zneklidňující změny". Pětiprocentní změna stavu moří za 60 let se nemusí jevit významná, ale opak je pravdou.

Historicky změny klimatu obvykle trvaly tisíce nebo i statisíce let, během nichž měli živočichové a rostliny čas se novým podmínkám přizpůsobit. Jsou sice známy změny rychlejší, ale ty obvykle šly ruku v ruce s nějakou katastrofou a následně masovými vymíráním.

Rychlá změna klimatu je problém nejen pro faunu a floru, ale i pro lidskou civilizaci, která je na fauně a floře existenčně závislá. Nezbývá než doufat, že problémy, na které člověk sobě i planetě zadělal, bude alespoň do nějaké míry schopen odstranit.