Částečky o velkosti zlomků milimetru, kterými je vesmír doslova prostoupen a které zpravidla pocházejí z cizích planet, asteroidů nebo komet, jsou gravitací přitahovány k naší planetě. Většina jich shoří v atmosféře, část však dopadne až na povrch naší planety.

Francouzští vědci z Národního výzkumného centra CNRS a Univerzity Paříž-Saclay se pokusili spočítat jejich množství.

Na sběru vesmírných drobků

Výzkumníci analyzovali kosmický či meziplanetární prach v oblasti francouzsko-italské antarktické základny Concordia, která stojí v oblasti Dome C v centrální části Antarktidy. V tomto místě málo sněží a je v něm také minimum pozemského prachu. Proto se tam dá snadno vyhledat prach mimozemského původu.

Vzorky vesmírného prachu o velikosti několika desítek mikrometrů posbírané v Antarktidě. | zdroj: Profimedia

Vědci během dvaceti let uspořádali do zmíněné oblasti šest expedic. Během nich nalezli na ohraničené ploše předtím zbavené prachu celkem 1280 neroztavených mikrometeoritů a 808 kosmických sféroidů (roztavená vesmírná hornina).

Jejich hmotnost dosahovala 350 mikrogramů. Vědci ji jednoduše vydělili šesti a získanou hmotnost vynásobili podílem plochy planety ku ploše sběru.

Z toho vyšlo (za zjednodušujícího předpokladu rovnoměrného spadu částeček), že na naši planetu rok co rok dopadne na 5200 tun kosmického prachu – částeček menších než 700 mikrometrů (0,7 milimetru). Za hodinu to obnáší téměř šest tun.

Takové množství podle badatelů dělá z kosmického prachu největší zdroj mimozemského materiálu, dodávaného z vesmíru na Zemi.

Kde se ten prach bere?

Ve svém výzkumu, který popisují v bulletinu Earth and Planetary Science Letters, výzkumníci odhadují, že až 80 procent kosmického prachu, který dopadne na Zemi, pochází z komet, zejména z Jupiterovy rodiny. Zbývající mikrometeority jsou převážně z asteroidů.

Kometární původ naznačují nižší hustota a vyšší pórovitost částic. Vyšší hustota a nižší pórovitost zase ukazují na meteoritický původ.

A k čemu je takový výzkum dobrý? Pokud zjistíme, jakou roli hrál kosmický prach při „dovozu“ molekul vody a uhlíku na Zemi v raných dobách sluneční soustavy, poznáme další dílek skládačky, kterou je vznik života.