EPIC 204376071 je červený trpaslík vzdálený od nás zhruba 440 světelných let. Stejně jako mnohé další hvězdy, i EPIC 204376071 pozorují týmy astronomů hledající planety u jiných hvězd. Lov exoplanet typicky probíhá právě analýzou drobného poklesu jasu - už několikrát se však do cesty mezi světlem mateřské hvězdy a pozemskými teleskopy připletlo i cosi zvláštnějšího.

V případě Tabby nakonec série studií z dílny NASA i týmu vedeného Tabethou Boyajianovou, přímo její objevitelkou, nakonec dopěla k tomu, že za změnu jasu může zřejmě nerovnoměrně rozprostřený prstenec prachu. Nynější případ EPIC 204376071 je však na první pohled od poklesu jasu Tabby notně odlišný.

Její jas totiž na jeden den poklesl skoro o 80 procent! Co více, zákryt jasu byl značně asymetrický. Jas nejprve poklesl velmi rychle, ale následně došlo na zjasňování pomaleji. To znamená, že clona byla na délku zhruba dvakrát delší, než jakou měla výšku.

To by samozřejmě mohlo nahrávat hypotézám lidí sdružených kolem myšlenek SETI astronomie - tedy hledání mimozemských inteligencí na základě pátrání po umělých superkonstrukcích, které by jiné civilizace mohly vybudovat. Rozhodně to není myšlenka zcela nereálná. Jako obvykle v podobných případech ale bude muset být umělý původ ponechán až jako nejfantasknější možnost.

Prstenec, ale jinak než minule

Již nyní mají totiž autoři práce v záloze dvě hypotézy. Obě sázejí na to, že EPIC 204376071 je poměrně malou a novou hvězdou. Jedná se o červeného trpaslíka o hmotnosti jenom 16 procent Slunce a zhruba polovičním průměru. Jinými slovy, jde o menší a méně jasnou hvězdu. K tomu, aby ji něco zakrylo, není třeba tolik materiálu.

První možností je proto scénář, podle něhož mezi námi a EPIC 204376071 obíhá velká planeta s rozsáhlými prstenci. Model naznačuje, že dostatečně velká exoplaneta obíhající EPIC 204376071 každých 28 dnů ve vzdálenosti 0,1 astronomické jednotky by mohla vytvořit stejnou křivku poklesu jasu. Problém s touto hypotézou je ale skutečnost, že změna jasu byla pozorována pouze jednou za 160 dnů. Pokud by šlo o planetu, měli bychom ji vzhledem k předpokládané obě oběhu pozorovat jednou za měsíc.

Druhou a méně pravděpodobnou možností je nerovnoměrné mračno prachu, které pouze prošlo kolem své EPIC 204376071. Tentokrát modely odpovídají změně jasu jenom částečně - mračno na excentrické oběžné dráze by ale mohlo vysvětlovat, proč jsme jev podruhé již nepozorovali.

Model poklesu jasu vlivem prachového mračna vs. pozorování. Pro plný náhled rozklikněte | zdroj: Rappaport et al.

Na další potvrzení či vyvrácení obou možností bude tedy třeba počkat na opakování změny jasu – jenom tak bude možné obě události srovnat v novém kontextu. Lze rovněž předpokládat, že podobně jako v případě Tabby bude EPIC 204376071 předmětem i dalších studií. Ty mohou dosavadní předpoklady přepracovat či popřít. SETI radioastronomové se nejspíše na EPIC 204376071 zaměří kvůli poslouchání možných umělých signálů.

Efektivnější by však bylo detailně pozorovat EPIC 204376071 v případě dalšího ztmavení. Krom toho, že by mohlo potvrdit periodicitu jevu (a tak i něčeho, co hvězdu obíhá), spektroskopie by nám mohla říct i více o složení clony. Stejně se nakonec dospělo k nejpravděpodobnějšímu "prachovému" scénáři u Tabby. Tak či onak se zdá, že o EPIC 204376071 neslyšíme naposledy.

Studie byla publikována v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.