Nynější pandemie koronaviru SARS-CoV-2 se do světa rozšířila z čínské provincie Chu-pej, stejně jako ve čtrnáctém století epidemie dýmějového moru, který vyhubila na území Evropy a Asie až třetinu všech obyvatel.

Ani tato "matka všech nemocí" se nicméně co do úmrtnosti nemůže srovnávat s epidemiemi, které do Ameriky po jejím objevu Kryštofem Kolumbem zavlekli Evropané.

Teprve před třemi lety se přitom výzkumníkům podařilo identifikovat původce té nejsmrtelnější z nich – paratyfus.

Muškety, meče a nemoci

Mnohamilionové populace Ameriky se sesuly jako domeček z karet. Děsivější než masakry než mušketami a meči, kterými neblaze prosluli zejména španělští conquistadoři, byly však pro domorodou populaci smrtící nemoci.

V předkolumbovské době obývalo jen oblast dnešního Mexika přes dvacet milionů obyvatel. Na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, o pouhých sto let později, už ale domorodců možná nezbýval ani milion.

To je úbytek o více než 95 procent!

Populační kolaps původní civilizace dnešního Mexika (Smallpox = plané neštovice, Cocoliztli = paratyfus C) | zdroj: Native Americans

Vedle neštovic se na něm největší měrou podepsala epidemie místními aztéckými obyvateli zvaná cocoliztli.

Epidemie ve dvou vlnách začínajících roky 1545 a 1576 připravila o život více než patnáct milionů domorodých obyvatel. Periodicky se ale opakovala, nebo za ni byly označovány nákazy, až do začátku devatenáctého století.

V překladu znamená cocoliztli prostě nákazu, případně mor v širším slova smyslu, tedy slovo, které se tradičně v Evropě používalo pro označení většiny smrtících epidemií.

Popis příznaků zahrnoval vysokou horečku, bolesti hlavy a břicha, průjmy, tmavou moč, žlutou kůži, černý jazyk, naběhlé uzliny a krvácení ze všech tělních otvorů. Smrt nastávala do třech až čtyřech dní.

Chorobu se podařilo určit poté, co skupina mexických archeologů při průzkumu naleziště Teposcolula-Yucundaa ve středním Mexiku narazila na neporušené hroby z šestnáctého století.

Klíčové přitom nebylo jen stáří pozůstatků, ale i fakt, že mrtví z jednoho pohřebiště skonali před první a nejničivější vlnou cocoliztli, zatímco pozůstatky dalších nepochybně pocházely z období epidemie.

Tomu nasvědčovalo věkové složení obětí i fakt, že se jich v jednom hrobu běžně nacházelo několik. Mexičtí badatelé, kteří si přizvali na pomoc německé, americké a švýcarské experty, tak mohli prozkoumat mikroorganismy spojené s mrtvými z předepidemického a epidemického období a přímo identifikovat původce nemoci.

Zabíjela samonela

Ukázalo se, že to je bakterie Salmonella enterica poddruhu paratyphi C. Jenom ta se nacházela ve spojení s oběťmi epidemie, ale zcela scházela v hrobech z dřívější doby.

Bakterie Salmonella enterica v elektronovém mikroskopu (kolorováno) | zdroj: Profimedia

Infekci označili vědci za paratyfus – jakousi mírnější variantu i v Evropě tradičně smrtícího tyfu. Paratyfus C je dnes, přinejmenším v Evropě, poměrně vzácným kmenem infekce.

Lidé, kteří infekci tímto patogenem přežijí, se mohou stát jeho bezpříznakovými přenašeči. A právě ti na lodích ze Španělska infekci do střední Ameriky zavlekli.

Nízká odolnost původních Mexičanů k nemocem, s nimiž se jejich předkové nikdy nesetkali, dlouhé sucho a neúroda, které jejich obranyschopnost oslabily, a patrně také nucené přesídlování, měly za následek decimaci domorodých obyvatel.

(O pozoruhodném objevu badatelů jsme informovali před třemi lety. Článek zveřejňujeme v souvislosti s pandemií koronaviru, která rozvířila vzpomínky na největší světové epidemie. Ty, které v minulosti likvidovaly původní populaci Ameriky přitom zůstávaly pozapomenuty.)

Zdroj: ÅJ Vågene, MG Campana, NM Robles García, ... & J Krause (2017): Salmonella enterica genomes recovered from victims of a major 16th century epidemic in Mexico. bioRxiv, online.