Někteří čtenáři si teď možná trochu poklepou na čelo - není totiž překvapivé predikovat, že více lidí na světě bude potřebovat více jídla a že budou i více nemocní. Cosi podobného známe už z prvních měst světa. Podstatné je však uvědomit si už to, kolik patogenů a onemocnění má právě kořeny v potravě.

V USA ročně onemocní vlivem nemocí šířených stravou na 48 milionů lidí. V drtivé většině jde o relativně neškodnou "otravu jídlem", která má charakter kratší dietky. Statistiky CDC ale říkají, že na 128 tisíc lidí je nakonec i hospitalizováno. A tři tisíce z nich infekci (či jiným komplikacím způsobeným infekcí) nakonec podlehnou. Tím přitom jen začínáme.

Asijská spojka

Čísla v Evropě budou do jisté míry zřejmě podobné, autoři je však nenabízejí. Značná část problémů je přitom způsobena importem jídla ze zemí třetího světa, kde jsou regulace a jejich dodržování podstatně volnější.

Pokud si tato čísla v rozvojových zemích několikrát vynásobíme vlivem většího přírůstku populace i vlivem predikované nutnosti nakrmit ze stejné půdy více hladových krků, začíná budoucí zdravotní krize dostávat jasnější obrysy. Nejde však zdaleka jenom o otravu jídlem v rozvojových zemích - zdejší zemědělství realizované po boku populačních center je také dokonalým inkubátorem pro rozvoj nových nemocí, které se můžou šířit i jinak než potravou.

Již dnes jsou východoasijské státy, kde najdeme velké populace spolu s nedostatečně hygienickým zemědělstvím, zdrojem řady globálně se šířících nemocí - typické jsou v tomto případě každoroční chřipkové epidemie. Neznamená to, že kdyby Asie neexistovala, nebylo by ani chřipky. Chřipkové viry najdeme i u zvířat. Je to až pravidelný kontakt velkého počtu lidí s velkým počtem zvířat, co tvoří ideální podmínky pro mutaci infekčních chorob a jejich "přeskočení" na lidi.

Nová studie tedy toliko varuje před tím, že na konci století zřejmě v řadě států na tento kontakt bude docházet ještě častěji. Ony inkubátory pandemií nemusejí být jen v Asii, ale i Americe, Africe nebo i Evropě.

Predikce, které lze zabránit

Nepůjde o globální krizi viditelnou - spíše bude mít podobný plíživý charakter jako nynější antibiotická krize. O to ničivější však můžou být důsledky. Typickým příkladem je třeba současný nárůst krevních parazitů v některých rozvojových zemích. "Došlo na příslovečnou dokonalou bouři podmínek pro parazity," řekl autor studie Jason Rohr, "Zemědělství zdecimovalo malé predátory, závlahová místa poskytují plžům ideální podmínky pro množení, používání hnojiv je pro ně zdrojem potravy."

Výsledkem byl boom plží populace, která díky blízkému a častému kontaktu s lidmi nakonec lidem předala motolice, tedy krevní parazity. Ačkoliv obecně tento typ parazita známe už od starověkého Egypta, počet jeho druhů objevených u lidí se zvětšuje. V Evropě jde zatím o vymýcený problém. Nemusí tomu tak ale být navždy.

Právě podobné varující predikce však existují pro to, aby se jim podařilo zamezit. Rohr s kolegy navrhují několik možností předejití budoucí zdravotnické krize - od boje proti nadužívání antibiotik po kampaně a prostředky na zvýšení hygienických návyků v zemědělství. Navrhují také zvýšit variabilitu chovaných zvířat a pěstovaných plodin - to celé ve snaze předejít devastujícím nemocem pocházejících z monokultur. Tím by se riziko příliš častého kontaktu alespoň dílem zredukovalo. 

Existují samozřejmě i další cesty, které by krizi mohly předejít. Statistika vývoje populací v souvislosti s ekonomikou jasně naznačuje, že čím bohatší je stát, tím menší je populační nárůst. Pokud se tak podaří zlepšit ekonomiky rozvojového světa, může být výsledná populace na konci století nižší, a díky vyšším ekonomickým standardům by méně docházelo i na kontakt lidí se zvířaty.

Dosavadní vývoj je v tomto směru poměrně optimistický - za poslední půlstoletí klesla porodnost ve většině rozvojových zemích o víc než 50 procent, někde i víc, spolu s tím, jak zde roste i HDP. Tempo růstu lidstva se snižuje. Zároveň je nás však už tolik, že i menší tempo růstu má dnes za výsledek rychlé přidávání miliard do celkového součtu. 

Poslední možnost je pak nejčernější - častější výskyt patogenů může samozřejmě jedenáctimiliardovou světovou populaci redukovat i "přirozeně", tedy výskytem pandemie, která zabije významné procento lidstva. V dnešní nihilistické éře, nahrávající jednoduchým řešením, dost možná takovému hypotetickému výsledku mnozí internetoví diskutéři sebevražedně zatleskají - podobná epidemie by zcela jistě zabíjela nejen v dalekých krajících, ale i u nás. Není však překvapivé, že lékaři a lékařská věda se s takovým scénářem nemohou smířit a musí hledat alternativní řešení.

Tedy stejně tak, jak se snaží najít alternativní řešení vůči "přirozené" smrti pacienta, co je medicína medicínou.

Studie byla publikována v časopise Nature Sustainability.