Co kdyby mikroby dokázaly plout vesmírem, jako pyl ve větru a zasít život na planetách v širokém okolí? A co když už se tímto způsobem ze Země život šíří?

Výzkum v astrobiologickém projektu Tanpopo, což v japonštině znamená pampeliška, naznačuje, že to tak může být.

Bakterie odolná jak Barbar Conan

Tři roky trvající experiment na vesmírné stanici ISS snesl indicie, že odolné druhy bakterií mohou dlouhodobě přežívat v nehostinném vesmíru. Přinejmenším jedna z nich – Deinococcus radiodurans.

Tato bakterie patří mezi extrémofily. Je to jeden z nejodolnějších mikroorganismů, který přečká téměř vše – od extrémních teplot až po dávky ionizujícího a ultrafialového záření, které bývají pro jiné organismy smrtelné. Proto je mezi vědeckou komunitou znám pod přezdívkou Conan – podle postavy nezničitelného Barbara Conana.

Bakterie Deinococcus radiophilus na kolorovaném snímku z elektronového mikroskopu. | zdroj: Profimedia

A právě proto bakterie D. radiodurans použili japonští vědci pro svůj projekt. Umístili je na vnější panely vesmírné stanice ISS, kde v různě silných vrstvách (shlucích) čelily vakuu a nízkým teplotám na oběžné dráze Země po dobu až tří let.

Potom japonští experti zkoušeli, zda jsou mikroorganismy schopné života. Zjistili, že ty, které byly umístěny na povrchu shluku zahynuly, ale vytvořily štít, který chránil bakterie umístěné pod nimi. A ty, které byly ve vrstvě aspoň půl milimetru pod povrchem, vědci dokázali oživit.

Z množství bakterií, které přežily, vědci odhadují, že pokud by shluk byl silnější než půl milimetru, na vnějším povrchu stanice by mikroorganismy vydržely 15 až 45 let. A milimetrová kolonie by podle jejich projekce mohla přežít i ve vzdálenějším drsnějším vesmíru po dobu osmi let.

zdroj: YouTube

"Tyto výsledky nám naznačují, že Deinococcus by mohl přežít cestu ze Země na Mars, anebo v opačném směru," řekl televizi CNN profesor Akohiko Jamagiši z Tokijské univerzity, který výzkum vedl.

Může být Země pampeliškou?

Dřívější studie ukázala, že bakterie mohou přežít ve vesmíru, když jsou chráněny horninou. Tento koncept je nazýván lithopanspermie. Nový výzkum naznačuje, že mohou přežít také shlukováním – tím, že vytvoří Noemovu archu pro meziplanetární přenos života. Tento koncept byl pojmenován massapanspermie.

Výzkum byl vlastně dalším testem teorie, kterou před více než sto lety formuloval švédský fyzik a chemil Svante Arrhenius a která dostala název panspermie. Podle ní život na Zemi přinesly z vesmíru mikroorganismy, které v podobě spor putují vesmírem a jakmile se dostanou do příznivých podmínek, uchytí se a začnou se rozvíjet do složitějších forem života.

V posledních desetiletích se vědci přiklánějí spíše k obrácené verzi Arrheniovy teorie (reverzní panspermii), podle níž se mohly živé mikroorganismy ze Země dostat na jiná vesmírná tělesa. Je to logické, protože na Zemi už život existuje a vyvinuly se na ní také odolné mikroorganismy.

Panely se shluky bakterií na vnějším plášti ISS. | zdroj: Profimedia

V tomto případě by tedy byla vesmírnou "pampeliškou" naše planeta. Jenže kdo by rozfoukal její semena? Mohlo by to být nějaké vesmírné těleso, které by do ní narazilo a vymrštilo z povrchu zemskou horninu s odolnými mikroorganismy.

Hornina by však musela dosáhnout rychlosti téměř 40 tisíc kilometrů za hodinu, aby unikla zemské gravitaci. Pokud by se jí to podařilo, mohly by mikroorganismy plout vesmírem. Jenže jak by skončilo jejich přistání na cizí planetě? Na Mars by dopadly rychlostí 30 tisíc kilometrů za hodinu. Mohly by snad tento náraz přežít?

Bakterie s místenkou na sondu

Komfortnější cestování vesmírem však mohou bakteriím zajistit sondy vyrobené člověkem. Na Marsu už přistály, anebo na něj spadly.

Pravda, byly sterilizovány. Experti však upozorňují, že sterilizace sotva byla natolik dokonalá, aby zničila i ty nejodolnější bakterie.

Dá se tedy předpokládat, že na rudé planetě už pozemské mikroorganismy přistály – přinejmenším na sondách. Otázkou je, zda přežily, anebo aspoň "přezimují" ve formě spor.

Studie z projektu Tanpopo byla publikována v magazínu Frontiers in Microbiology.