Jako první můžeme začít právě jmenovanou "Nobelovou cenou" za ekonomii. Proč uvozovky? Zmíněné ocenění totiž přísně vzato Nobelovou cenou není.

Předává se až od konce 60. let a správně nese jméno Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela. 

Letos se jejím nositelem stal princetonský ekonom Angus Deaton za analýzy spotřeby, chudoby a blahobytu. Deatonovy modely zkoumající souvislosti mezi rozhodnutími jednotlivců, co udělají se svými penězi, a ekonomikou celých států či vyšších útvarů, dnes pevně stojí v základu ekonomických věd a usnadňují četná politická rozhodnutí.

Jeho dílem se jako červená nit táhne právě hledání spojnic mezi ekonomickými úrovněmi – každodenními rozhodnutími jednotlivců, které mohou státy svými zásahy razantně ovlivňovat, a jejich vlivem na vývoj ekonomiky ve velkém měřítku.

Dalším velkým Deatonovým počinem na poli ekonomie je i výzkum týkající se měření a hodnocení chudoby a blahobytu, který je důležitý zejména pro rozvojové země.

Záhada neutrin a Slunce

Laureátem Nobelovy ceny za fyziku se letos stali Takaaki Kajita a Arthur McDonald za experimentální prokázání oscilací neutrin a tím i důkazu toho, že jsou hmotná.

Neutrina jsou subatomární částice menší než elektrony, protony i neutrony. Uvolňují se právě při rozpadu těchto základních stavebních kamenů hmoty a zjednodušeně řečeno mají tři různé typy. Přestože jich podle uznávaných modelů musí Slunce uvolňovat obrovské množství, pro moderní fyziky dlouho představovaly jakési fantomy – s okolní hmotou totiž téměř nereagují a k jejichž zaznamenání museli zkonstruovat obrovské detektory.

S pomocí moderní techniky se některá neutrina opravdu podařilo zachytit, ale další problém vyvstal vzápětí. Byla jich jen asi polovina předpovězeného množství!

Že by naše slunce fungovalo úplně jinak, než jsme si mysleli? Nebo se neutrina mění na typ, který naše detektory zatím nezaznamenávají? V případě takovéto změny, oscilace, by ale neutrina musela mít různou hmotnost – přinejmenším některá z nich nenulovou.

Právě tyto oscilace se podařilo zachytit a popsat letos oceněným fyzikům, kteří se svými týmy sehráli i nemalou roli při konstrukci zmíněných detektorů.

Jak se opravuje DNA

Nositeli Nobelovy ceny za chemii se v roce 2015 stali Tomas Lindahl, Paul Modrich a Aziz Sancar za výzkum mechanismů oprav DNA. Deoxyribonukleová kyselina, známá dvoušroubovice, v níž mají zapsány geny všechny buněčné organismy na Zemi, je jednou z nejdůležitějších složek živých bytostí.

Přesto v ní mohou, samovolně, při kopírování nebo působením vnějších vlivů jako je UV záření, vznikat chyby – mutace, které změní jednotlivá "písmena" zapsané genetické informace.

Na rozdíl od filmových trháků ovšem mutace většinou nevedou ke zlepšení životaschopnosti organismu, ale naopak poškodí funkci nějakého dobře fungujícího genu a mohou vést až ke smrti. Třeba v důsledku rakovinného bujení.

Buňky musí mít očividně schopnost poškození DNA alespoň do určité míry opravovat. Nejdůležitější z těchto opravných mechanismů popsali právě letošní vítězové ceny za chemii – od vyjmutí jednotlivých "písmen" špatně párujících s protějšky na druhém řetězci dvoušroubovice, přes kontrolu a opravu chyb vznikajících při kopírování nebo přepisování DNA až po opravu poškození vznikajících v důsledku působení intenzivního záření nebo genotoxických chemikálií.

Hlísti a malárie

Nobelovou cenou za fyzilogii nebo lékařství byli letos oceněni William Campbell a Satoshi Omura za objevy týkající se nových metod léčby infekcí parazitickými hlísty a Youyou Tu za objevy týkající se nových metod léčby malárie.

Na rozdíl od předchozích cen za fyziku a chemii se komise z lékařské univerzity Institut Karolinska přidělující medicínské ocenění přiklonila spíše k aplikovanému, ale neméně důležitému výzkumu.

Nemoci jako elefantiáza a říční slepota ještě před pár desítkami let snižovaly kvalitu života či přímo vedly ke smrti obrovského množství obyvatel tropických rozvojových zemí.

Malárie, parazitická choroba způsobovaná prvoky rodu Plasmodium, je dodnes jednou z největších metel lidstva – každý rok si zejména v Africe vyžádá stovky tisíc životů.

První dva ocenění výzkumníci, kteří si společně odnesli polovinu finanční odměny, stojí za vývojem avermectinu - látky, která s vysokou účinností zabíjejí parazitické hlísty a která podle odhadů dodnes zachránila zrak více než půl milionu obyvatel subsaharské Afriky.

Není bez zajímavosti, že jde původně o látku syntetizovanou bakteriemi, kterou se výzkumníkům podařilo oddělit a syntetizovat.

Duhou polovinu finanční částky si odnesla Youyou Tu za objev artemisininu, přírodní látky, která ztěžuje množení prvoků Plasmodium a velmi efektivně tak zvláště u nejtěžších případů tlumí příznaky malárie.

U kořenů jejího objevu stálo údajně studium historických zdrojů – v receptech na léčbu malárie ze starověké a středověké Číny se jako jedna ze složek nápadně často vyskytoval pelyněk roční, jehož účinnou látkou je právě artemisin.

Utrpení a odvaha

Nositelkou Nobelovy ceny za literaturu se stala Světlana Alexijevičová, běloruská spisovatelka a disidentka, za svá díla mluvící mnoha hlasy o utrpení a odvaze. Z bojovnice proti sovětskému režimu se v průběhu času stala bojovnice proti režimu Alexandra Lukašenka, který bývá nazýván posledním diktátorem v Evropě.

Volbu Švédské akademie tak lze považovat i za určitý politický vzkaz, byť ji podle všeho přijal běloruský prezident alespoň navenek s klidem a dokonce Alexejovičové pogratuloval.

Poměrně odvážná je volba i z hlediska žánru – Alexejovičová není standardní spisovatelkou beletrie či poezie, daleko blíže má spíše k publicistickému stylu. Podle vlastních slov pouze zaznamenává rozhovory s nejrůznějšími lidmi a na jedné knize pracuje klidně i deset let.

Jedním z jejích klíčových děl je například do češtiny nedávno přeložená publikace Doba z druhé ruky, která zaznamenává dopad, jaký měl rozpad Sovětského svazu na psychiku a smýšlení jeho obyvatel.

Mír pro Tunisko

Nobelovu cenu za mír si letos odnesl Kvartet národního dialogu za příspěvek k budování pluralitní demokracie v Tunisku po jasmínové revoluci roku 2011. Kvartet představuje čtveřice tuniských občanských organizací, které se společně zasadily o to, že se země po tzv. arabském jaru nepropadla do chaosu jako tolik ostatních arabských států, ani nevrátila k vládě pevné ruky, ale úspěšně začala budovat demokratickou společnost.

Po svobodných prezidentských a parlamentních volbách se stala názorným příkladem pro všechny ostatní, že je i jiná cesta než islamismus nebo sekulární diktatura.

V tomto světle bohužel nejsou překvapením, že se letní teroristické útoky proti západním turistům odehrály právě v této zemi – islamisté se demokratický režim snaží za každou cenu poškodit. O to významnější roli hraje v takové situaci silná občanská společnost.