Mars, pojmenovaný po řeckém bohu války, fascinuje lidstvo odedávna. O žádné jiné planetě nemáme tak velké množství informací získaných velkým počtem sond. Přesto je jich pořád málo. Mars nás proto neustále něčím překvapuje, stále na něm nacházíme něco nového.

Evropská vesmírná agentura ESA na svém webu zveřejnila snímek, který ho ukazuje jako převážně načervenalou planetu s modrými a zelenými skvrnami a pásy – tak, jak jsme Mars ještě neviděli.

Zvýrazněné barvy odlišují tmavší, šedě zbarvené oblasti se šedočernými čedičovými písky vulkanického původu od světlejších regionů s jílovými a sulfátovými minerály. Velká jizva, kterou vidíte na tváři planety, je Údolí Marineru (Valles Marineris), největší známý systém kaňonů ve sluneční soustavě.

Dokonalá planetární mozaika

ESA vydala snímek ke dvacátému výročí své sondy Mars Express. Od chvíle, kdy sonda vstoupila na oběžnou dráhu kolem Marsu, na Štědrý den roku 2003, pořizuje snímky jeho povrchu z průměrné výšky 300 kilometrů. Výsledkem jsou záběry o šířce zhruba 50 kilometrů.

Snímek, který vidíte, byl vytvořen jako mozaika z dat získaných stereokamerou s vysokým rozlišením (High-Resolution Stereo Camera, HRSC). Je sestaven z 90 fotografií, které kamera HRSC pořídila v době, kdy se sonda na své eliptické dráze pohybovala ve větších výškách nad Marsem.

…a ještě jednou mozaika Marsu ve větším rozlišení. | zdroj: kredit-ESA/DLR/FU Berlin

Ve výškách od 4 000 do 50 000 kilometrů nad povrchem planety může HRSC pořídit snímky široké až 2 500 kilometrů. Tyto fotografie z velkých výšek se obvykle pořizují pro výzkum marsovského počasí. Mohou však také poskytnout globální pohled, který po sjednocení odhalí jinak nepostřehnutelné detaily planety – tak, jako zmíněný snímek, který navzdory její přezdívce ukazuje planetu v pestré paletě barev.

Tento efekt však není jen estetický. Každý odstín nabízí planetárním vědcům informace o složení povrchu Marsu.

Pověstné načervenalé zbarvení Marsu je výsledkem oxidace železa. Na snímku však vidíte i tmavé, a dokonce modré oblasti. Ty jsou výsledkem sopečné činnosti, která na povrchu uložila šedočerné čedičové písky. A jak větry na Marsu tyto tmavé písky přemisťují, hromadí je a vytvářejí písečné duny a dunová pole.

Vlevo: Červeno-zeleno-modrý kompozit, který ukazuje, jak povrch Marsu vypadá ve viditelném světle. Vpravo: Červeno-zeleno-červený kompozit v infračerveném světle. Infračervené pásmu umožňuje zkoumat odrazivost povrchu Marsu v různých vlnových délkách a byl také využit v datech tvořících globální mozaiku planety. | zdroj: Kredit-ESA/DLR/FU Berlin/MOLA Science Team

Mozaika rovněž ukazuje světlejší, a dokonce bílé oblasti na povrchu rudé planety. Jsou výsledkem změny hornin a jejich zvětrávání vodou v dávné historii nyní vyprahlé planety. Zvláště světlé jsou vodou zvětralé jílové a sulfátové minerály, jejichž přítomnost potvrdil v srpnu 2022 další přístroj na palubě sondy Mars Express, spektrometr Omega.

Sulfátové minerály jsou na snímku patrné v systému marsovských kaňonů Valles Marineris, který se táhne napříč marsovským povrchem východně od oblasti Tharsis v délce přes 4 000 kilometrů. Vyčnívají jako bílé skvrny a šmouhy skrz tmavší pokrývku čedičových písků.

Marsovský rok se protáhl

Sulfátové usazeniny naznačují, že zvětrávaly ve vodě v kyselejších podmínkách, než by tomu bylo v oblastech jílových usazenin, což napovídá, že oblasti Marsu i v jeho vodnaté minulosti nebyly příliš pohostinné pro život.

„Mozaika fotografií je pozoruhodným příkladem vlivu, který sonda Mars Express měla na vědu od chvíle, kdy se před dvěma desetiletími poprvé dostala na oběžnou dráhu kolem rudé planety,“ píše se na webu ESA.

„Tento vliv je ještě pozoruhodnější, když uvážíme, že její mise měla původně fungovat pouze jeden marsovský rok, což odpovídá 687 pozemským dnům. Životnost mise Mars Express byla prodloužena minimálně do roku 2026. Kamera HRSC má tedy ještě spoustu času na pořízení dalších úchvatných snímků planety,“ upozorňuje Evropská vesmírná agentura.