Astrofyzik sestavil časosběrné video, které zaznamenalo dramatický průlet komety Nišimura kolem Slunce. Naše hvězda během něj sebrala kometě její ohon.

Na záběrech z observatoře STEREO-A (Solar Terrestrial Relations Observatory), které zpracoval Karl Battams, astrofyzik z Výzkumné laboratoře amerického námořnictva (Naval Research Laboratory), je patrné, jak kometu zasahuje výtrysk plazmatu, rozfoukává její ohon a nakonec ho strhává. To vše podbarvuje epická hudba.

Nejbližšího bodu k Zemi dosáhla Nišimura 12. září. Prolétla ve vzdálenosti 125 milionů kilometrů od naší planety, což je zhruba pětisetnásobek průměrné vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem, informuje magazín Live Science.

Ve dnech, které tomu předcházely, se kometa, pojmenovaná po amatérském astronomovi Hideu Nišimurovi z Japonska, před východem a po západu Slunce stala dobře viditelnou v blízkosti obzoru. Vydávala zelenou záři

17. září dosáhla kometa minimální vzdálenosti od Slunce, která se nazývá perihelium, a prolétla kolem naší domovské hvězdy ve vzdálenosti „pouhých“ 33 milionů kilometrů. Tento typ blízkého setkání může často způsobit, že komety shoří a rozpadnou se. Nišimura však manévr přežila.

Letěla před ‚očima‘ observatoře

Když se kometa začala vzdalovat od Slunce, prolétla před observatoří americké vesmírné agentury NASA STEREO-A, která ji bedlivě sledovala. 

Obrázek vesmírných observatoří STEREO-A a STEREO-B obíhající Slunce po podobné oběžné dráze jako Země. Jedna přibližně 45° před naší planetou a druhá 45° za ní. Observatoř letící „před“ Zemí je označena jako STEREO-A (ahead, vepředu), observatoř „za“ Zemí má název STEREO-B (behind, za). | zdroj: NASA

22. září Slunce vyvrhlo obrovskou vlnu plazmatu.

Tento jev nazýváme koronálním výtryskem hmoty (Coronal Mass Ejection, CME). Během výtrysků, které na Zemi způsobují geomagnetické bouře a mohou ohrozit satelity, radiokomunikační sítě nebo celé energetické soustavy, chrlí Slunce do prostoru miliardy tun plazmatu rychlostí až 3 000 kilometrů za sekundu.

Samotné výtrysky obsahují gigantické množství hmoty a energie. Obojí je však rozloženo v obrovském prostoru, takže v nich není tlak dostatečný k tomu, aby ohon komety odvál. Jak tedy mohl koronální výtrysk „rozevlát“ ohon komety a celý ho „odfouknout“?

Vědci tento jev vysvětlují tím, že magnetické pole plazmatu narazí do opačně orientovaného magnetického pole komety, přepóluje ho a obě pole se spojí. Při tom se uvolní velké množství energie, které ohon odtrne.

Nišimura nicméně o svou chloubu nepřišla. Brzy jí ohon, tvořený prachem a plynem, které Slunce svým zářením a teplem uvolňuje z jejího povrchu, zase narostl. Dokonce zmohutněl, protože výtrysk z komety zvednul mnoho prachu a plynu.

Nebylo to patrně poprvé, co kometa přišla o svůj ohon. Už začátkem září do ní narazila dvojice výtrysků. Tyto události však nebyly tak detailně zaznamenány.

„Kometa Nišimura byla neustále bombardována Sluncem. Drží se ale překvapivě dobře. Nerozpadla se a zůstává na původní trajektorii,“ cituje Live Science Karla Battamse.

Za čtyři století se k nám vrátí

„Pokud se v příštích týdnech a měsících Nišimura náhodně nerozpadne, což je možné, existuje slušná šance, že se jí lidé za zhruba 430 let budou moci opět pokochat, až zase proletí naším vesmírným sousedstvím," upozorňuje výzkumník.

Snímek komety Nišimura s Venuší. Pořídil ho astrofotograf Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě. | zdroj: kredit-Petr Horálek/Fyzikální ústav v Opavě/NASA

Původně někteří astronomové zmiňovali možnost, že Nišimura je kometa hyperbolická, která pochází z cizí hvězdné soustavy. Tato spekulace, založená na předběžných datech, se nepotvrdila.

Detailní pozorování odhalila, že kometa pochází z Oortova oblaku, což je zásobárna komet a dalších ledových objektů za oběžnou dráhou Neptunu, a má eliptickou dráhu, která ji opakovaně přivádí do vnitřní sluneční soustavy – blíže ke Slunci i Zemi.