Ochránila nás před epidemií AIDS železná opona?

- Člověk autor: Jan Toman

Virus HIV asi není třeba dlouze představovat. Jedná se o RNA retrovirus způsobující nechvalně známý syndrom získané imunitní nedostatečnosti neboli nemoc AIDS.  Trochu ve stínu jeho medicínského zkoumání ale zůstává další důležitá část skládačky – výzkum historického šíření viru HIV po světě. Jen porozumění charakteru šíření podobně nebezpečných patogenů nás však může ochránit před invazí třeba ještě daleko nebezpečnějších chorob v budoucnu.

Pomohla železná opona bránit šíření viru HIV? (Ilustrační snímek)

Pomohla železná opona bránit šíření viru HIV? (Ilustrační snímek),zdroj: Profimedia.cz

Virus HIV byl jako příčina syndromu AIDS poprvé popsán ve Spojených státech v 80. letech 20. století. Tou dobou se už ale v Severní Americe několik dekád nepozorovaně šířil. Epidemiologické výzkumy odhalily, že se různé kmeny HIV vyvinuly z příbuzných opičích virů v západní Africe někdy na počátku 20. století. Jeden z nejrozšířenějších kmenů, HIV1 B, se později dostal do Karibiku. Pravděpodobně z Haiti potom přeskočil do USA, kde naplno propuklo jeho globální tažení.

Klasické epidemiologické metody ovšem mají jen značně omezené možnosti odhalit konkrétní peripetie šíření virové infekce. Výzkumníkům se dnes ale naštěstí nabízejí pokročilé molekulárně-biologické techniky umožňující sledovat šíření virových linií lišících se třeba jen několika mutacemi. Právě pomocí těchto technik přezkoumal šíření viru HIV velký mezinárodní tým převážně evropských výzkumníků.

Badatelé nejprve shromáždili záznamy o genových sekvencích zaznamenaných linií viru HIV z evropských databází i mimoevropských zdrojů. Následně vytvořili jejich příbuzenské stromy a na základě pravděpodobnosti je porovnali s geografickým výskytem jednotlivých případů a jejich časovým zařazením.

Izolovaná Evropa

Jak se dalo čekat, severoamerické linie viru se odvětvovaly u kořene příbuzenského stromu a byly velmi různorodé. Vir se zkrátka do USA dostal už před několika desetiletími a dlouhý čas se mohl nepozorovaně vyvíjet. Ve střední a Jižní Americe bylo rovněž zdokumentováno velké spektrum různých linií – muselo zde docházet k setkávání nakažených osob přicházejících z nejrůznějších míst. Evropské linie se naopak ukázaly být semknutější a příbuznější – téměř polovina záznamů náležela do jednoho kmene. Podobně na tom byla také Asie.

S přihlédnutím k četnosti přeskoků viru mezi různými oblastmi mohli výzkumníci načrtnout obrázek šíření různých jeho linií mezi kontinenty. Evropa se ukázala častým příjemcem nových linií, ale málokdy zdrojem pro jejich šíření do nových oblastí. To zřejmě souvisí s malou ochotou Evropanů ke stěhování s charakterem migrace v posledních 50 letech. Místní linie přicházely ze všech oblastí s výjimkou Asie.

Severní Amerika naopak byla velkým exportérem různých linií HIV – v posledních 50 letech se z ní šířily do všech oblastí s výjimkou Asie. Z Jižní a střední Ameriky se virové linie také přednostně šířily ven, zejména do Ameriky a Evropy. Asie se ukázala být v tomto ohledu nejizolovanější, virové linie si vyměňovala jen sporadicky s Jižní a střední Amerikou či Oceánií.

Železná opona

Poněkud jiný obrázek se ovšem ukázal, když výzkumníci rozdělili Evropu na západní a východní část. Prakticky všechny zdokumentované přeskoky totiž mířily jen na západ! Ve střední a východní části kontinentu se vyskytovalo jen málo linií, které se navíc po delší dobu vyvíjely izolovaně. Intenzivnější než přeskoky z jiných částí světa do východní Evropy byly dokonce i introdukce východoevropských linií virů do západní části kontinentu.

Vysvětlení je nabíledni. Od konce války oddělovala dvě poloviny kontinentu železná opona, která výrazně omezovala migraci mezi zeměmi východního a západního bloku. Intenzivněji se mohly různé virové kmeny začít šířit z oblasti do oblasti až po jejím pádu na přelomu 80. a 90. let. Od příchodu v polovině 80. let se zde tedy virus rozvíjel více méně izolovaně.

Pohled na výskyt virových linií v jednotlivých evropských zemích jen potvrdil výše načrtnutý obrázek. Východoevropské státy byly historicky izolovanější. Četnější kontakty se západem spojené s výměnou virových linií se prokázaly jen v České republice, na Slovensku a v Polsku. Západoevropské země oproti tomu vykázaly častou výměnu linií HIV. Přeborníkem bylo Španělsko – zřejmě kvůli své poloze na spojnici migračních cest, a tomu, že je častou dovolenkovou destinací.

Země s více obyvateli a větším počtem nakažených byly spíše zdroji nákazy pro ostatní. Na tom není nic překvapivého. Podobně jsou založené všechny epidemiologické modely. Podobné obecné souvislosti se však zřejmě začínají uplatňovat až po nakažení většího počtu osob. Do té doby šíření patogenu výrazně ovlivňuje náhoda – podobně tomu bylo i při prvotním šíření viru HIV z Afriky do střední Ameriky.

Celkově můžeme shrnout, že se virus HIV rozhodně nešířil při jednotlivých příležitostech. Naopak, bez přítomnosti výrazných bariér, jako byla třeba železná opona, docházelo a dochází k časté výměně jeho linií v závislosti na nejrůznějších faktorech.

Zdroj: Magiorkinis G, Angelis K, Mamais I, ... & Paraskevis D (2016): The global spread of HIV-1 subtype B epidemic. Infection, Genetics and Evolution, online.

Tagy: aids zdravotnictví virus HIV železná opona nemoci a nákazy

Zdroje: Vlastní