Nová studie, na které se podílelo 162 výzkumníků z několika zemí včetně Česka odpovídá na otázky:

- Odkud domácí kůň pochází?

- Kdo a kde poprvé domestikoval moderního koně?

- Kdy tento kůň „dobyl“ zbytek světa?

- Kdy nahradil množství dalších druhů koní, které v té době existovaly?

Vědci, vedení paleogenetikem Ludovikem Orlandem z francouzského Národního centra pro vědu, během výzkumu shromáždili, sekvenovali a porovnali 273 genomů prehistorických koní z území celé Eurasie.

Na základě analýzy dat potom zjistili, že moderní kůň byl domestikován kolem roku 2200 před naším letopočtem na sever od Kavkazu – v pontskokaspické stepi, oblasti mezi povodími řek Don a Volha. Odtud se v následujících staletích rozšířil v Asii a Evropě, píše bulletin české Akademie věd.

Genetická detektivka

Tým Ludovica Orlanda se zabýval středoasijskou lokalitou Botai, z níž pocházely nejstarší archeologické doklady domestikovaných koní. Výsledky DNA však otázku zcela nevyřešily. Tito 5500 let staří koně nebyli předchůdci moderního koně domácího.

Kromě středoasijské stepi byla vyvrácena i všechna další zvažovaná ohniska domestikace – Anatolie, Sibiř či Pyrenejský poloostrov. 

„Věděli jsme, že kritické období je doba před 6000 až 4000 lety, chyběl nám ale nezvratný důkaz,” cituje web české Akademie věd Ludovika Orlanda.

Vědecký tým se proto rozhodl rozšířit svou studii na celou Eurasii a analyzovat genom 273 koní, kteří žili v období let 50 000 až 200 před naším letopočtem. Vzorky vědci sekvenovali, poté je porovnali s genomy moderních koní domácích.

Tato strategie, kterou vědci popisují v časopise Nature, se vyplatila. Zjistili, že zatímco Eurasii kdysi obývaly různé populace koní, mezi lety 2200 a 2000 nastala dramatická změna. 

Jedna z genetických linií, která byla předtím omezena na pontské stepi (až po severní Kavkaz), se začala šířit mimo svůj rodný region a během několika staletí nahradila ostatní populace koní od Atlantiku až po Mongolsko.

Krásní a krotcí

„Specifikovali jsme celkem čtyři hlavní holocenní linie koní, dnešní domácí koně jsou ale bezezbytku představiteli pouze jediné linie, kterou označujeme jako DOM2,“ řekl René Kyselý z Archeologického ústavu Akademie věd, který se výzkumu účastnil.

„Genetická data poukazují také na tehdejší explozi v demografii koní, která nemá v posledních 100 tisících let obdoby,“ upozornil Ludovic Orlando. „Tehdy jsme my, lidé, převzali kontrolu nad reprodukcí těchto zvířat a začali je chovat v astronomických počtech.“

Jak si ale tehdejší nesmírnou popularitu zmíněné linie koní vysvětlit? Vědci objevili dvě zajímavé odlišnosti mezi genomem tohoto koně a genomy populací, které nahradil. Jedna je spojena s větší poslušností, druhá se silnější páteří. Podle výzkumníků mohly právě tyto charakteristiky zajistit úspěch zvířat v době, kdy začínala „globalizace“ využitím koní v přepravě.

Dalším výsledkem představeným ve studii je, že koně se v Asii rozšířili ve stejné době jako válečné vozy s paprskovými koly, ale také indoíránské jazyky.

Migrace indoevropských populací ze stepí do Evropy během třetího tisíciletí před naším letopočtem však nemohla být založena na koních, protože se domestikovali a rozšířili později. Tato skutečnost je důkazem, jak důležité je do studia lidské migrace a styků mezi kulturami zahrnout dějiny zvířat, píše se ve studii.