Mezinárodní vědecký tým objevil analýzou letokruhů v pozůstatcích stromů nalezených ve francouzských Alpách obrovský nárůst obsahu radiouhlíku před 14 300 lety. Tento radiouhlíkový skok podle jeho analýzy způsobila mohutná geomagnetická bouře– největší, jaká kdy byla zaznamenána. Vyvolaly ji erupce na Slunci.

Ve studii publikované v časopisu The Royal Society's Philosophical Transactions A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences výzkumníci dospěli k závěru, že bouře takové síly by měla pro současnou technologickou společnost katastrofální následky – vyřadila by telekomunikační i satelitní systémy a způsobila masivní výpadky elektrické sítě. Finanční ztráty by byly nedozírné.

„Je důležité porozumět takovým bouřím, abychom ochránili naši globální komunikační a energetickou infrastrukturu,“ píší vědci ve studii, v níž popisují extrémní událost.

Bouře zapsané v letokruzích

Tým výzkumníků z Collège de France, CEREGE, IMBE, Univerzity Aix-Marseille a Univerzity v Leedsu měřil úrovně radiouhlíku ve zbytcích starých stromů na erodovaných březích řeky Drouzet poblíž francouzského města Gap.

Kmeny stromů, které jsou subfosiliemi – pozůstatky, jejichž fosilizační proces není dokončen – výzkumníci rozkrájeli na jednotlivé letokruhy. Z analýzy prstenců pak vyčetli prudký nárůst úrovně radioaktivního uhlíku před 14 300 lety, na konci doby ledové.

Porovnáním radiouhlíkové špičky s měřením berylia, chemického prvku nalezeného v grónských ledových jádrech, tým zjistil, že nárůst vyvolaly masivní sluneční erupce, které do zemské atmosféry vyvrhly obrovské množství energetických částic.

„Radiouhlík se v horních vrstvách atmosféry vytváří nepřetržitě v reakcích iniciovaných kosmickým zářením. Extrémní sluneční události včetně slunečních erupcí a výronů koronální hmoty přitom dokážou vytvořit krátkodobé výbuchy energetických částic, které jsou zachovány jako špičky v tvorbě radiouhlíku,“ vysvětluje Edouard Bard, profesor klimatu a oceánů na Collège de France a hlavní autor zmíněné studie v magazínu EurekAlert.

Geomagnetické bouře sice pro člověka nepředstavují žádné riziko, ale technologie se s nimi nemusí vypořádat. A čím víc bude lidstvo závislé na technologiích, tím větší škody by bouře mohly způsobit. 

Vědci varují, že je důležité porozumět takovým dávným bouřím, abychom se mohli připravit na bouře, které teprve dorazí, a vybudovat odolné komunikační a energetické systémy.

„Extrémní geomagnetické bouře by mohly mít na Zemi obrovský dopad. Takové superbouře by mohly trvale poškodit transformátory v našich elektrických sítích, což by mělo za následek obrovské a rozsáhlé výpadky proudu trvající měsíce. Mohly by také vést k trvalému poškození satelitů, na které se všichni spoléháme při navigaci,“ říká další autor studie, matematik Tim Heaton z Univerzity v Leedsu.

Obzvlášť závažné geomagnetické bouře označujeme jako „Miyakeho události“. Za posledních 15 tisíc let Země prošla patrně devíti takovými událostmi. Nedávno objevenou bouři vědci považují vědci za nejsilnější ze všech.

Největší, přímo pozorovaná sluneční bouře, udeřila v roce 1859. Je označována jako „Carringtonova událost“. Důsledkem erupcí ve sluneční fotosféře bylo selhání telegrafů. Mnohé operátory zasáhl elektrický proud.

Noční oblohu osvítila polární záře tak jasná, že ptáci začali zpívat, protože věřili, že vychází slunce. Ve Skalistých horách záře probudila zlatokopy, kteří si mysleli, že je ráno a začali si chystat snídani.

Všechny Miyakeho události přitom byly o řád silnější než Carringtonova událost. 

Nevyzpytatelné Slunce

Dosud přesně nevíme, co způsobuje výskyt extrémních jevů na Slunci, jak často se mohou vyskytovat, nebo zda je můžeme nějak předpovídat. Naše hvězda je pro nás nevyzpytatelná.

„Přímá přístrojová měření sluneční aktivity začala teprve v sedmnáctém století počítáním slunečních skvrn. V současné době získáváme podrobné záznamy také pomocí pozemních observatoří, vesmírných sond a satelitů. Všechny tyto krátkodobé instrumentální záznamy jsou však nedostatečné pro úplné pochopení Slunce,“ upozorňuje profesor Bard.