Svět se už několikrát ocitl blízko jaderného konfliktu. Nejznámější situací tohoto druhu je Karibská krize, která propukla v roce 1962 po rozmístění sovětských raket na Kubě.

Desítky let však zůstával mimo pozornost (a zůstává dodnes) případ z roku 1967, kdy magnetická bouře vyvolaná erupcemi na Slunci vyřadila z provozu americké protiraketové radary. Americké velení se obávalo, že radary ruší Sověti, kteří zahajují útok na Ameriku.

Tehdejší napjatá situace upozornila, jaká rizika mohou vyplývat ze špatného výkladu situace nebo z nedorozumění.

Tato rizika jsou dvojnásob aktuální poté, co Rusko pozastavilo svou účast na smlouvě Nový START, jediné fungující rusko-americké smlouvě regulující jaderné zbraně, která předpokládá pravidelné vzájemné konzultace a kontroly.

Připravovali jaderné bomby

Studie publikovaná v časopise Space Weather naznačuje, že magnetická bouře, která vyřadila z provozu radary a rádiovou komunikaci, mohla vést ke katastrofálnímu vojenskému konfliktu. Odvrátili ho experti vojenského letectva sledující aktivitu Slunce.

Před 56 lety, 23. května 1967, připravovalo americké vojenské letectvo k nasazení letouny schopné nést jaderné bomby v domnění, že Sovětský svaz zahajuje útok na Ameriku. K takovému předpokladu vedlo masivní rušení amerických radarů v polárních oblastech.

Naštěstí se ale k vojenskému velení dostala informace o silných erupcích na Slunci, která mohla vyvolat v ovzduší Země magnetickou bouři a poruchy v radarové a rádiové komunikaci.

této nebezpečné situaci veřejnost desítky let nevěděla.

„Kdybychom neinvestovali do pozorování a předpovědi slunečních a geomagnetických bouří, dopad této bouře mohl být mnohem větší. Byla to lekce, která nám ukázala, jak je důležité sledovat Slunce, abychom na takové poruchy byli připraveni,“ cituje web Advancing Earth and Space Science Delores Knippovou, vesmírnou fyzičku z Coloradské univerzity v Boulderu a hlavní autorku zmíněné studie.

Když Slunce zahrozí…

Americká armáda začala sledovat sluneční aktivitu a poruchy v magnetickém poli Země a horních vrstvách atmosféry koncem 50. let minulého století. V té době už Spojené státy i Sovětský svaz měly rozsáhlé arzenály jaderných zbraní.

V 60. letech vznikla skupina vojenského letectva Air Weather Service, která rutinně erupce na Slunci monitorovala.

Skupina využívala data ze sítě observatoří na různých místech v USA i ve spojeneckých státech. Na svém pracovišti v Severoamerickém velitelství protivzdušné obrany (NORAD) je analyzovala. V roce 1967 mohla analýzy bohudík poskytovat už denně.

Jak to je důležité, se ukázalo 18. května 1967, kdy se na Slunci objevila neobvykle velká skupina skvrn s intenzivním magnetickým polem. Observatoře v Novém Mexiku a Coloradu zaznamenaly erupce viditelné pouhým okem, zatímco sluneční radiová observatoř v Massachusetts hlásila, že Slunce začíná vysílat k Zemi nebývale silný proud nabitých částic – sluneční vítr, který může prorazit ochranný štít Země - magnetosféru.

23. května byly rušeny radary na třech stanovištích systému včasného varování před balistickými raketami na severní polokouli. Jakýkoli útok na radary, určené k odhalení přilétajících sovětských raket, včetně jejich rušení, byl přitom považován za válečný akt.

Poznámky o slunečních erupcích v květnu 1967 a obrazová dokumentace z americké Air Weather Service. | zdroj: Kredit-National Solar Observatory/Historical archive

Studie to nezmiňuje, ale dá se předpokládal, že o situaci byl informován i tehdejší prezident Lyndon Johnson.

Děsivý příběh s dobrým koncem

Arnold L. Snyder, sluneční prognostik v NORAD, měl toho dne službu. Velitelské stanoviště NORAD se ho ptalo na sluneční aktivitu.

„Vzpomínám si, že jsem vzrušeně odpověděl: ‚Půlka Slunce se rozfoukala' a pak jsem klidnějším, a analytičtějším způsobem podal podrobnosti o událostech a jejich možných důsledcích na Zemi,“ vypověděl Snyder.

Ilustrace výronu koronální hmoty a dopadu nabitých slunečních částic na Zemi. | zdroj: Profimedia

Z velitelství NORADu se Snyder dozvěděl, že tři radary včasného varování jsou intenzivně rušeny. Z jeho rozboru situace vyplynulo, že se nacházejí v oblastech, které mohly zasáhnout radiové emise ze Slunce. To naznačovalo, že radary mohly být rušeny Sluncem, nikoli Sovětským svazem.

„Předpoklad se potvrdil – jakmile emise ze Slunce zeslábly, zesláblo také rušení,“ vzpomínal Snyder.

Popsaná situace nastala v době, kdy sledování Slunce a poznatky o slunečních erupcích nebyly na takové úrovní jako dnes. Po většinu šedesátých let byly přitom nepřetržitě ve vzduchu bombardéry s jadernou municí. Když velitelství amerického letectva zjistilo, že radary jsou rušeny, ihned uvedlo do pohotovosti další bombardéry.

„Byla to vážná situace. Věci se vyvíjely strašidelně a mohly se vyvíjet ještě strašidelněji. Ale příběh se naštěstí v pravou chvíli obrátil,“ hodnotila tehdejší stav Knippová.

Vyzbrojené bombardéry vrátilo velitelství z ranvejí zpátky do hangárů.

Geomagnetická bouře trvala téměř týden. Narušovala americkou rádiovou komunikaci téměř všemi myslitelnými způsoby, píše se ve studii. Byla dokonce tak silná, že polární záři, která je obvykle vidět pouze za polárním kruhem nebo v jeho blízkosti, bylo možné spatřit až v Novém Mexiku, upozorňují vědci ve studii.