Ohnivá apokalypsa se na Austrálii snáší i z oblohy

3. 1. 2020 – 21:42 | Příroda | Pavel Jégl | Diskuze:

Ohnivá apokalypsa se na Austrálii snáší i z oblohy
Mechanismus, kterým se přemisťují požáry na velké vzdálenosti | zdroj: www.bom.gov.au

Požáry v Austrálii překonávají vše, co dosud obyvatelé pátého kontinentu zažili. Vytvořily si vlastní podnebí a přemisťují se takovou rychlostí, že jsou nepolapitelné.

Australské požáry žijí vlastním životem. Množí se způsobem, který na svém webu popisuje Australský meteorologický úřad.

Jiné požáry

Austrálie se touto roční dobou, kdy na pátém kontinentu vrcholí léto, potýká s požáry rok, co rok. Tentokrát jsou však historicky nejhorší.

Shořelo během nich víc než pět milionů hektarů půdy, což je oblast dvakrát větší než Morava. Zahynuly dvě desítky lidí a miliony zvířat. Popelem lehly dva tisíce domů.

Svým rozsahem překonaly australské požáry i nedávná běsnění ohnivého živlu v Amazonii a na Sibiři.

Rozsah požárů souvisí s bezpříkladnou vlnou veder. Vlna se začala kontinentem valit už 17. prosince, kdy ve státě Nový Jižní Wales, kde jsou požáry nejintenzivnější, naměřili 40,9 stupňů Celsia. Den nato přepisovali historické tabulky na 41,9 stupňů. A na konci prosince už čtyřicetistupňová vedra zakusili ve všech australských státech.

zdroj: YouTube

Hasiči upozorňují, že nynější požáry žijí vlastní životem. Vytváří si vlastní klima s bouřkami, které zakládají nové a nové požáry.

"Současné požáry jsou něčím jiné než ty minulé. Rozsahem i chováním. Jsou nepředvídatelné," cituje deník The Age velitele hasičů z Nového Jižního Walesu Roba Rogerse.

Mechaniku, kterou mnohé z nich vznikají popisuje ilustrace Australského meteorologického úřadu.

Vysoké teploty přirozeně vyvolávají větší odpar a vytvářejí sušší prostředí. Tím zvyšují náchylnost krajiny k požárům.

Během požárů vegetace vznikají oblaka zvaná pyrokumuly (viz ilustrace). Obsahují vlhkost z hořících keřů a stromů, ale stahují do sebe i vodu z okolní vegetace nezasažené plameny.

zdroj: YouTube

Horký vzduch ze spáleniště vše vynáší do výše několika (až šestnácti) kilometrů, kde odpařená voda kondenzuje do pyromykul. Z nich vzniká deštivý "downburst", obdoba tornáda, kdy na zem udeří vlna studeného vzduchu.

Mraky nakonec tmavnou, dostávají podobu věžovité kumulonimby, z níž vznikají bouřky. Blesky, které se snáší na zem, zapalují další křoviny a rodí se nové požáry.

A tak dokola… 

Zdroje:
Bureau for Meteorology

Nejnovější články