Dnes se naleziště Must Farm rozkládá nedaleko anglického Whittlesey. Objeveno bylo teprve před třemi lety. Zhruba tři tisíce let nazpět šlo o malé trvalé sídliště, moderními popularizátory označované jako "britské Pompeje". Must Farm totiž lehla popelem tak specifickým způsobem, že nám zdejší tragédie zanechala řadu artefaktů původních obyvatel. Jedná se o nejlépe zachované prehistorické sídliště v Británii.

Stalo se tak z vícero důvodů. Osada byla především postavena nad malou řekou. Díky tomu zde panovala vysoká vlhkost, která zabránila degradaci dřeva, které tvořilo majoritu materiálů příbytků. Zachování však napomohl i požár samotný. Část artefaktů, především textilie, byla totiž po svém vzplanutí a následném kontaktu s vodou karbonizována - poté je pak tisíce let chránily říční nánosy. V poslední řadě oblast nepodlehla zemědělské úpravě. Sídliště bylo objeveno až po té, co byl nedaleko vybudován kamenolom.

Dosavadní ohledání naznačilo, že osada z doby bronzové se sestávala z nejméně pětice kruhových domů (pravděpodobně až devíti), průchozí části mezi nimi a nakonec palisádové vnější zdi. Obývat ji tedy mohlo několik rodin - v dnešní terminologii nebyla osada větší než průměrné tuzemské selské stavení. Ve své éře šlo však o osamocenou výspu urbanismu na míle daleko.

Podle nové studie týmu archeologa Marka Knighta za zachování nejspíše mohla i nečekaná povaha zkázy osady. Ukázalo se totiž, že dřevo, které tvořilo domky, bylo velmi mladé. Nejspíše nebylo starší než jeden rok od porážky stromů. To naznačuje, že osada lehla popelem zhruba rok od svého vzniku.

Must Farm | zdroj: Vicki Herring/Cambridge Archaeological Unit

Tragédie jednoho, štěstí jiného

Dubové dřevo bylo totiž dle míry smrštění stále zelené, když se do něj opřely plameny. Všeobecně přitom platí, že stejný druh dřeva vydrží v daných podmínkách zelený jenom rok či dva. Není to jediný náznak brzkého konce osady. Zdá se totiž, že stavby do svého plamenného konce neprošly ani žádnou opravou. Všechny stavby byly přitom vybudovány ze dřeva, které nejspíše pocházelo ze stromů poražených ve stejném roce.

Studie dále odhalila, že požár zřejmě vznikl uvnitř jedné ze staveb a rychle se rozšířil na zbytek osady. Mohlo se snad jednat o důsledek nešťastného kulinářského pokusu. Jakmile se oheň rozšířil na podpůrné sloupy, budova zkolabovala do sebe a následně i do vlhkého podloží, které ji zachovalo. Celý požár zbytku osady nicméně zabral zřejmě až několik dnů. Osadníci pravděpodobně místo mezitím opustili.

Co se s nimi dělo dále, si můžeme jen domýšlet. Vzhledem k tomu, že sídliště neobnovili, nejspíše jejich osud neměl zrovna šťastný konec. Z nalezených artefaktů je však jasné, že se o sebe dovedli postarat. Možná tedy vybudovali jiné sídliště opodál. To se však již nedochovalo - alespoň o něm zatím nevíme.

Jejich tragédie je však výhrou moderní vědy. Must Farm dává archeologům unikátní náhled na to, jak vypadalo průměrné sídliště v době bronzové. Nejmodernější analytické postupy a metody navíc ze zdejší lokace dovedou vytěžit daleko více informací, než by bylo možné ještě pár desetiletí nazpět. Dávají nám tak jedinečné okno nejenom do jednoho tragického požáru, ale i celé éry, v níž stavitelé Must Farm žili.

Studie byla publikována v Antiquity.