Za jakých podmínek se organismy rozvíjejí k vyšší komplexitě a třeba také inteligenci? Jak často tvoří inteligentní bytosti civilizace založené na vědě a technice?

Neznámých je zkrátka zatím až moc a možných řešení Fermiho paradoxu byly navrženy stovky. S velmi zajímavým nápadem nedávno přišla i dvojice australských planetologů. Aditya Chopra a Charles Lineweaver nejprve přezkoumali hlavní dříve navržená vysvětlení Fermiho paradoxu.

Podle posledních poznatků jsou hvězdy podobné našemu Slunci v Galaxii běžné, stejně jako řada dalších typů hvězd, okolo kterých mohou obíhat tělesa příznivá pro život. Rovněž se nezdá, že by se v Galaxii nacházelo jen málo planet a část z nich bude nepochybně podobná Zemi.

Země rovněž není nijak výjimečná po stránce chemického složení nebo dostupných zdrojů energie – téměř totožné stavební látky se nachází všude ve vesmíru. V jednom aspektu je ale možná naše planeta výjimečná. Pozemské organismy, respektive celá biosféra, se aktivně účastní cyklů látek a energie a prostřednictvím sítě zpětných vazeb napomáhají udržovat více méně stabilní podmínky na jejím povrchu.

Této vlastnosti pozemské biosféry si první všimnul britský vědec James Lovelock a na jejím základě postuloval teorii Gaia. Podle ní organismy po vzoru starověké bohyně cíleně spolupracují na tom, aby na Zemi udrželi podmínky vhodné pro život. Využívají k tomu již existující geologické a chemické cykly, které ještě posilují či naopak utlumují.

Když se například moc oteplí, rostliny (zejména mořské řasy) využijí zvýšeného množství živin, namnoží se a odčerpají oxid uhličitý z atmosféry. Když se naopak ochladí, přísun látek a energie se zpomalí, rostliny pomřou a zvyšující se hladina oxidu uhličitého zajistí oteplení. Podobných cyklů je hned několik, společné však mají to, že zajišťují stabilizaci pozemského prostředí za širokého rozmezí podmínek.

Zůstává otázkou, jak se podobný systém mohl vyvinout – sobecké druhy, které by se jen vezly na spolupráci ostatních, by měly být ve výhodě a v důsledku toho převážit. Planeta Země jako celek také nemůže podléhat přirozenému výběru, už jen proto, že s žádnou jinou planetou nesoutěží.

Většina biologů tak uznává, že zpětnovazebné cykly existují, udržují stabilní podmínky a živé organismy v nich hrají klíčovou roli, za vznikem celého systému je ale podle nich náhoda nebo jiné procesy než přirozený výběr.

Právě vznik biogeochemických cyklů po vzoru teorie Gaia pokládají za kámen úrazu i zmínění planetologové. Jejich ustanovení podle nich rozhodně nemusí být pravidlem a nelze vyloučit, že Země měla prostě jen štěstí. Na jiných planetách se život nemusel vyvíjet tak rychle a samotné geologické a chemické zpětnovazebné cykly bez účasti živých organismů podle nich zdaleka nejsou tak účinné.

Většina Zemi podobných planet tak sice může být zpočátku příznivá pro život, ale velmi rychle vyschne nebo zmrzne, čistě proto, že zde organismy nedokázaly prostředí dlouhodobě stabilizovat. Vesmír tak může být plný mrtvých těles oplývajících přinejlepším několika starobylými zkamenělinami.