Psi se nepoznají v zrcadle. To však neznamená, že si neuvědomují vlastní existenci. Výzkumy ukazují, že psi mají podobnou schopnost chápat své tělo jako malé děti.

Zrcadlo, řekni mi...

Americký psycholog Gordon Gallup v sedmdesátých letech zkoumal, která zvířata se poznají ve svém odrazu v zrcadle. A odpovědi byly pro leckoho překvapivé – poznali se nejen šimpanzi, ale i delfíni, straky či sloni. Naopak psi a kočky v zrcadlovém testu selhali.

Usuzovat však z takového selhání, že tito živočichové si neuvědomují svou existenci, by bylo nesprávné. Schopnost poznat se v zrcadle je spíš projev lidského vnímání světa než důkaz primitivnosti jiných tvorů.

Naznačuje to stále větší počet studií. Výzkum americké psycholožky Alexandry Horowitzové ukázal, že psi umí rozeznat svůj pach jako unikátní vůči pachu jiných psů.

Dává to smysl – psi se orientují ve světě zejména podle pachů, měřit tedy jejich duševní kapacitu z odrazu v zrcadle je totéž, jako kdyby nás psi poměřovali naším čichem.

V takovém případě by psi mohli snadno dospět k závěru, že s inteligencí Homo sapiens to není tak skvělé, protože lidé si nedokážou uvědomit sami sebe.

‚Jiná‘ inteligence

Maďarská psycholožka Rita Lenkeiová ve svém výzkumu dokázala, že psi zvládají podobný test chápání existence svého těla jako malé děti. Dospěla k tomu pomocí testu pro děti, který podstoupilo 32 psů.

Test u dětí probíhá tak, že dítě dostane za úkol podat deku, na které právě sedí. Pokud si uvědomí, že se kvůli tomu musí nadzvednout, je to důkaz, že chápe existenci svého těla.

Není to nic triviálního – děti obvykle zvládají test až kolem osmnácti měsíců života.

Psi dostali za úkol zvednout hračku a přinést ji svému majiteli. Háček byl v tom, že hračka byla připojena k podložce, na které psi seděli. Zvíře si proto muselo stoupnout, jinak by se hračka nepohnula z místa.

Pes se přitom musel vyrovnat s kontrolními situacemi, při nichž hračka byla alternativě připojena k podložce (na níž neseděl pes) nebo nebyla připojena k ničemu. A výsledky dopadly tak, jak chovatelé psů tuší.

Ukázalo se, že psi se z pokrývky zvedli rychleji, když na ní seděli než v alternativních scénářích. Psi tedy pochopili rozdíl mezi situacemi, kdy překážkou bylo jejich tělo

Studie psí psycholožky Lenkeiové nás každopádně upozornila na to, že zvířecí druhy, které neuspějí v zrcadlovém testu, mohou mít k hlupákům daleko. Inteligenci zvířat bychom měli posuzovat podle jejich silných stránek, ne podle silných stránek lidí.