Když se po dni vrátíte domů a váš pes začne kmitat v radostném šílenství, nejde jen o lásku — v tom vrtění ocasu i šílené „zoomies“ se skrývají hluboké biologické a psychologické procesy. Jaký je vztah mezi pachem, pamětí, hormonem oxytocin a pevným poutem mezi psem a člověkem? Odhalíme vědu za psem-hostitelem, který vám dělá slavnost přivítání.

Psychologové s úsměvem občas poukazovali na to, že lidé a jejich psi se začnou podobat – a teď to potvrdil i vědecký přehled. Analýza patnácti studií naznačuje, že zdaleka nejde jen o náhodu: fyzické rysy, osobnostní rysy i společné návyky vytvářejí silné podobnosti mezi psem a jeho pánem nebo paní. A náhoda to není.

Psí mozky narůstají do čím dál větších rozměrů, zjistil nový výzkum.

Člověku je příjemné hladit psa, to je známá věc. Co ale dosud známé nebylo, je to, co dělá fyzický kontakt s naším mozkem. Vědci zjistili, že v něm spouští pozoruhodné procesy, které naznačují, že pes nám může pomoci zvládat úzkosti a deprese.

Dlouho se věřilo, že slzy radosti nebo smutku jsou jedinečné pro lidský druh. Tento předpoklad nabourává nový výzkum. Vyplývá z něj, že ze štěstí slzí také psi.

Někteří pejskaři si myslí, že když nechají exkrement po čtyřnohém příteli ležet na zemi, přírodě se nic nestane. Mýlí se, tvrdí vědci. Mají pravdu, ale... Nejen z pohledu psa, ale i člověka, se tohle bádání může jevit jako vědecký úlet.