Psychologové s úsměvem občas poukazovali na to, že lidé a jejich psi se začnou podobat – a teď to potvrdil i vědecký přehled. Analýza patnácti studií naznačuje, že zdaleka nejde jen o náhodu: fyzické rysy, osobnostní rysy i společné návyky vytvářejí silné podobnosti mezi psem a jeho pánem nebo paní. A náhoda to není.

Psí mozky narůstají do čím dál větších rozměrů, zjistil nový výzkum.

Olizování a vrtění ocasem nemusí být pro každého přesvědčivým důkazem, že nás psi milují. Můžete si klást otázku, zda za tím není pouze psí vypočítavost, snaha naklonit si dvounohé tvory, kteří jim obstarávají potravu a příbytek.

Dlouho se věřilo, že slzy radosti nebo smutku jsou jedinečné pro lidský druh. Tento předpoklad nabourává nový výzkum. Vyplývá z něj, že ze štěstí slzí také psi.

Někteří pejskaři si myslí, že když nechají exkrement po čtyřnohém příteli ležet na zemi, přírodě se nic nestane. Mýlí se, tvrdí vědci. Mají pravdu, ale... Nejen z pohledu psa, ale i člověka, se tohle bádání může jevit jako vědecký úlet.

Nejlepší přítel člověka má své lidské souputníky dobře přečtené.