Možná jste to už zažili: zmizelý pamlsek, ponožka, dětská hračka nebo kost, která se později záhadně objeví pod polštářem, v květináči nebo zahrabaná na zahradě. Proč to psi dělají? Podle odborníků nejde o zlozvyk ani o hru, ale o hluboce zakořeněný instinkt, který má své kořeny v evoluci psů a jejich předků. Chování, které dnes působí roztomile nebo zvláštně, bylo kdysi otázkou přežití.

Když se po dni vrátíte domů a váš pes začne kmitat v radostném šílenství, nejde jen o lásku — v tom vrtění ocasu i šílené „zoomies“ se skrývají hluboké biologické a psychologické procesy. Jaký je vztah mezi pachem, pamětí, hormonem oxytocin a pevným poutem mezi psem a člověkem? Odhalíme vědu za psem-hostitelem, který vám dělá slavnost přivítání.

Psychologové s úsměvem občas poukazovali na to, že lidé a jejich psi se začnou podobat – a teď to potvrdil i vědecký přehled. Analýza patnácti studií naznačuje, že zdaleka nejde jen o náhodu: fyzické rysy, osobnostní rysy i společné návyky vytvářejí silné podobnosti mezi psem a jeho pánem nebo paní. A náhoda to není.

Olizování a vrtění ocasem nemusí být pro každého přesvědčivým důkazem, že nás psi milují. Můžete si klást otázku, zda za tím není pouze psí vypočítavost, snaha naklonit si dvounohé tvory, kteří jim obstarávají potravu a příbytek.

Člověku je příjemné hladit psa, to je známá věc. Co ale dosud známé nebylo, je to, co dělá fyzický kontakt s naším mozkem. Vědci zjistili, že v něm spouští pozoruhodné procesy, které naznačují, že pes nám může pomoci zvládat úzkosti a deprese.

Dlouho se věřilo, že slzy radosti nebo smutku jsou jedinečné pro lidský druh. Tento předpoklad nabourává nový výzkum. Vyplývá z něj, že ze štěstí slzí také psi.