Pes proti demenci? Výzkum odhaluje, že čtyřnohý společník může chránit mozek, ale podmínkou je aktivní život

Lidé po šedesátce často s obavami sledují první náznaky ztráty paměti či zpomalení myšlení. Demence je jeden z největších globálních zdravotních problémů stárnoucí populace a její incidence rychle roste. A právě proto vědci zkoumají netradiční faktory, které by mohly působit ochranně nebo zpomalit degeneraci mozku. Jedna z nejzajímavějších současných prací se zabývá rolí domácích mazlíčků — konkrétně psů — a jejich vlivem na riziko vzniku závažné formy demence, která omezuje každodenní fungování u seniorů.

Tato studie sledovala více než 11 000 lidí starších 65 let v Japonsku po dobu přibližně čtyř let. Výsledky ukazují, že ti, kteří měli psa v době začátku výzkumu, měli nižší pravděpodobnost, že se u nich vyvine tzv. disabling dementia, tedy demence natolik závažná, že má dopad na samostatné fungování. V číslech to znamená, že aktuální majitelé psů měli o cca 40 % nižší pravděpodobnost vzniku takového stavu ve srovnání s lidmi, kteří psa nikdy neměli nebo jej měli jen v minulosti.

Kritici by mohli namítnout, že jde jen o statistický vztah, ale autoři studie se snažili kontrolovat různé faktory, které by mohly výsledky zkreslit — například zdravotní stav, úroveň pohybové aktivity nebo sociální izolaci. Kromě toho bylo zjištěno, že když se kombinovala péče o psa s pravidelným pohybem a aktivním sociálním životem, efekt byl ještě výraznější: u takových lidí bylo riziko demence ještě nižší než u těch, kteří pouze měli psa, ale málo se hýbali či byli izolovaní.

Proč by pes mohl mozek chránit? Odborníci upozorňují, že fyzická aktivita, kterou s sebou péče o psa často nese — především každodenní procházky — je sama o sobě silně spojena s lepším kognitivním zdravím. Držení sociální interakce během venčení, setkání s ostatními lidmi a pocit odpovědnosti mohou stimulovat různé části mozku a podporovat duševní pohodu. Fyzická aktivita zvyšuje průtok krve do mozku, stimuluje neuroplasticitu a snižuje rizikové faktory jako kardiovaskulární onemocnění či deprese, které jsou samy o sobě spojeny s demencí.

Výsledky japonské studie navazují i na širší literaturu, která zkoumá dlouhodobý vliv vlastnictví mazlíčků na kognitivní funkce. Například analýza dat z U.S. Health and Retirement Study ukázala, že lidé ve věku 65 a více let, kteří vlastnili domácí mazlíček více než pět let, dosahovali lepších výsledků v testech verbální paměti než ti, kteří mazlíčka neměli nebo měli kratší dobu. To naznačuje, že dlouhodobé soužití se zvířetem může souviset s udržením některých kognitivních schopností.

Není však pravda, že by každý typ zvířete fungoval stejně. Zmíněná japonská studie nezjistila významný ochranný efekt u majitelů koček ve srovnání s těmi, kteří nikdy nebyli majiteli psa či kočky. U koček se asociace s nižším rizikem závažné demence neprokázala, což může souviset s rozdílnou úrovní fyzické aktivity nebo typem interakce, kterou péče o kočky obnáší ve srovnání s psy.

Přestože tyto výsledky zní slibně, je důležité zmínit, že výzkum neprokazuje přímou příčinu a následek. Pozorovací studie totiž nedokážou zcela odfiltrovat všechny možné faktory, které by mohly ovlivňovat výsledky. Například lidé, kteří si mohou dovolit starat se o psa, mohou mít obecně lepší zdravotní stav, vyšší úroveň sociální podpory či jiné životní výhody, které přispívají ke zdravějšímu stárnutí a nižšímu riziku demence. A také je otázkou, nakolik je výsledek univerzální pro různé kultury a prostředí mimo Japonsko.

Podle Světové zdravotnické organizace počet lidí žijících s demencí stále roste a očekává se, že do roku 2050 se může vyšplhat až na 153 milionů. S tím souvisí i rostoucí potřeba nalezení jednoduchých, levných a dostupných preventivních opatření, která podporují mozkové zdraví. Kromě fyzické aktivity a zdravé stravy se tak do diskuze dostává i role sociálních a emočních faktorů, jako je kontakt s domácím mazlíčkem.

Pes jako společník může seniorům přinést radost, strukturu dne a příležitost k pravidelné aktivitě. Tyto faktory dohromady mohou vytvářet prostředí, které je pro mozek příznivější než život bez mazlíčka. Ačkoliv se věda stále učí, jak přesně tyto vztahy fungují, vlastní zkušenosti mnoha majitelů potvrzují, že soužití se zvířetem není jen otázkou emocí, ale může mít i reálný dopad na zdraví.

Počátky výzkumu tohoto fenoménu sahají do dalších populárních prací, které naznačují, že emocionální podpora a každodenní interakce se zvířaty jsou spojeny s nižší mírou osamělosti — jedním z rizikových faktorů demence. Studie z různých zemí ukazují, že seniorům, kteří mají psa či jiného mazlíčka, se daří lépe nejen fyzicky, ale i duševně, což by mohlo být jedním z klíčů, proč riziko kognitivního úpadku klesá. Pet ownership je tedy stále více považován za faktor, který může pomoci udržet mozek aktivní i ve vyšším věku.