Konec listopadu loňského roku se pro geology nesl v pozoruhodném duchu. Vyšla totiž studie vedená profesorem Kurtem Kjærem z Kodaňské univerzity, která nejspíše pod grónskou ledovou masou identifikovala doposud neznámý impaktní kráter. Jeho průměr činil 30 kilometrů. Předběžná datace naznačila, že stáří kráteru by mohlo korelovat s takzvaným ochlazováním v mladším dryasu. To prodloužilo trvání poslední doby ledové o další tisíc let.

Před 12 800 lety se Země po předešlé periodě ochlazování pomalu oteplovala – tedy stejně tak, jako v podobném systému klimatu už mnohokrát předtím. Jenže pak se najednou cosi stalo a během několika desetiletí se proces obrátil. Země ochladla o 2 až 6 °C, a to obratem zpomalilo i nástup neolitu pro lidskou civilizaci. 

Přítomnost kráteru však bude muset ještě potvrdit pozemní expedice, která datování určí přímo na místě. Horní hranice předběžného datování totiž sahá až tři miliony let nazpět, spojení potenciálního impaktu s ochlazením tedy zdaleka není jisté.

Mezitím se však pod grónský led rozhodla podívat další práce využívající radarové snímky původní studie. Nyní se zdá, že pod ledem se "nedaleko" prvního dopadu může nacházet i kráter druhý. A co více, nejnovější grónský kráter není žádný mrňous. Pokud se jeho existenci podaří definitivně potvrdit, byl by druhý kráter s průměrem 35 kilometrů dokonce 22. největším kráterem na Zemi. 

Krajina očím ukrytá

"Kolik kráterů je ukryto pod vrstvami ledu Grónska a Antarktidy?" zeptal se řečnicky pro server Gizmodo Joseph MacGregor, vědecký pracovník NASA Goddard Space Flight Center, stojící za novým objevem, "A co nám říkají o průběhu geologických dějin?" Zdá se, že to brzy zjistíme. Jak dodává, existuje malá šance, že by nově pozorovaný útvar mohl být výsledkem jiného jevu. Neexistují data, která by podporovala možnost, že jde o jinou podobně vypadající strukturu, tedy například zborcené vulkanické kaldery.

Druhý kráter, pojmenovaný Paterson, by nám totiž především mohl pomoct s datací kráteru prvního. Leží pod ledovou masou utvořenou před 79 tisíci let – to by tedy mohla být spodní hranice odhadu jeho věku. Zároveň by tato hranice naznačovala, že kráter první, pojmenovaný Hiawatha, neměl na dryas žádný vliv. Pokud tedy oba krátery vznikly najednou během duálního dopad, například rozpadlé komety nebo vzájemně se obíhajících jiných asteroidů. Právě blízkost obou hypotetických kráterů je argument pro jejich paralelní vznik.

Stejně tak je ale možné, že oba krátery vznikly separátně v různém období a vedle sebe se objevily náhodou – mohli jsme si jich povšimnout čistě díky druhému průzkumu radarových snímků. Je možné, že je celé Grónsko poseto dalšími neodhalenými krátery, a jenom jsme si jich zatím nevšímali. Podaří-li se v datech najít další podobné (a různě datované) krátery, bylo by to argumentem pro tuto odlišnou hypotézu. A mohlo by to snad otevřít i novou snahu o zmapování více potenciálních kráterů a dalších útvarů doposud ukrytých pod ledovou masou.

Povrch Země je glaciálním ledem pokryt zhruba z 10 procent. Ačkoliv samozřejmě neplatí, že nemáme vůbec žádnou představu o terénu pod ním, naše mapy jsou stále velmi nepřesné a utvořené nahrubo. Teprve detailnější mapování s pomocí radarů by nám mohlo osvětlit více. I pokud tak potenciální duo grónských kráterů nevzniklo najednou, jejich studium snad otevře možnosti pro detailnější náhled na krajiny, které byly lidskému zraku doposud ukryté.

Studii potenciálního kráteru Paterson publikoval Geophysical Research Letters.