Necelý měsíc po implozi batyskafu Titan sestavil španělský inženýr a odborník na podmořskou techniku José Luis Martín z dostupných dat vlastní výpočet časové osy posledních okamžiků hlubinného plavidla a lidí, kteří v něm pluli k vraku Titaniku. Zveřejnil ho na webu společnosti Medaiset (tady).

Hororová minuta

Expedice v plavidle Titan společnosti OceanGate s pěti lidmi na palubě skončila 18. června implozí plavidla a smrtí pěti členů posádky. Někteří experti vyslovovali názor, že se vše odehrálo náhle a že si posádka přicházející smrt ani nestačila uvědomit.

Martín však dospěl k závěru, že posádka zažila hororovou minutu, než plavidlo implodovalo.

Expedice vyrazila k Titaniku na mateřské lodi Polar Prince z přístavu St John's. | zdroj: OceanGate Expeditions

Titan se začal potápět v osm hodin ráno východoamerického času. Následujících 105 minut pomalu klesal k vraku Titaniku, popisuje Martínův scénář web Nius.

Plavidlo sestupovalo v naprosté tmě, aby šetřilo energii z baterií. Členové posádky poslouchali skladby, které si předem vybrali.

Problémy začaly v 9:45. Tehdy Titan ztratil kontakt s mateřskou lodí Polární princ (Polar Prince).

„Během ponoření Titanu, asi v hloubce 1700 metrů, musela nastat závada, která plavidlo ponechala bez pohonu,“ cituje Nius španělského experta.

Titan podle Martína po výpadku proudu ztratil podélnou stabilitu. Převrátil se do svislé polohy a padal střemhlav ke dnu oceánu.

Hmotnost pasažérů a kapitána plavidla, kteří seděli v přední části v blízkosti průzoru, batyskaf převážila. Bez elektřiny přitom nemohl kapitán aktivovat nouzovou páku, která by uvolnila olověná závaží, aby Titan vystoupal na hladinu.

To byl začátek konce, který si lidé v kabině plavidla museli uvědomovat. Tím spíš, že při převrácení Titanu popadali jeden na druhého.

„Představte si tu hrůzu, strach a agónii. Musela to být hororová situace,“ říká expert a upozorňuje, že v kabině byla naprostá tma.

Konec kilometr nad Titanikem

Titan podle Martínových výpočtů, které braly v potaz hmotnost a tvar podmořského plavidla a zrychlení i odpor, kterým voda působí proti padajícímu tělesu, 48 až 71 sekund neřízeně klesal velkou rychlostí.

„Při rychlém pádu do hlubiny oceánu byl jinak odolný trup vystaven rychlému růstu tlaku. To vedlo k fatálnímu stlačení vrstev uhlíkových vláken, ze kterých byl vyroben,“ upozorňuje expert.

Imploze, při které se Titan náhle zhroutil do sebe důsledkem rozdílu tlaku mezi vnějším a vnitřním prostředím, nastala podle Martína v hloubce 2 500 až 2 700 metrů. To je víc než kilometr nad vrakem Titaniku, který od 14. dubna 1912 spočívá nad dně Atlantiku v hloubce 3800 metrů.

Vyšetřování havárie Titanu ještě pokračuje. Vyšetřovatelé mají v rukou fragmenty plavidla, lidské pozůstatky i šifrované zprávy mezi ponorkou a Polar Price.