Prakticky nic nenaznačovalo tomu, že by měl sarkofág významnější hodnotu. Sir Charles Nicholon jej daroval univerzitnímu muzeu již v roce 1860 jako součást prvotní kolekce. Dřevěný vyřezávaný předmět byl podle popisu určen pro Mer-Neith-it-es, kněžku chrámu zasvěcenému bohyni Sekhmet. Nájemnice měla v sarkofágu ulehnout kdysi na přelomu 5. a 4. století před naším letopočtem. 

Ještě v roce 1948 popisoval archiv muzea sarkofág jako prázdný a zmínil pouze, že uvnitř je k nalezení sada rozmanitého smetí, v originále "mixed debris". Nedávno takto vágní popis zaujal místního profesora archeologie Dalea Trendalla. Vzhledem k tomu, že sarkofág nebyl za posledních 20 let otevřen, a ani předtím nebyl zevrubněji prozkoumán, jel se Trendall vše napravit. 

Průměrně ukrytá mumie

Ke svému překvapení uvnitř nenašel jenom avizovanou hlínu a zbytky předmětů, ale také lidské ostatky spolu kostmi, obvazy a korály. Vzhledem ke stavu 'okupanta' sargofáku museli archeologové útroby rakve prozkoumat tomografem. 

S jeho pomocí odhalili ostatky dvou kotníků, nehtů a palců, z jejichž konstituce odhadují věk jejich majitele (potažmo spíše majitelky) zhruba na 30 let. Spolu s nimi napočítal také přes 7000 pohřebních korálků a především identifikovali také silici využívanou starověkými Egypťany ke konzervování ostatků.

"Může nám toho o mumifikaci sdělit opravdu mnoho," vyjádřila se pro kanál ABC egyptoložka Connie Lord, "Jde o neuvěřitelný nález. Nepamatuji si, že by někdo učinil jakákoliv podobný. Okolnosti vzniku mumie musely být extrémně vzácné."

Archeology nyní po prvotních výsledcích tomografu čeká postupná zevrubná katalogizace všech ostatků a dalšího obsahu sarkofágu. Právě kvůli této navazující analýze je objev tak vzácný.    zdroj: Macquarie Medical Imaging

"Mnohé z nejvýznamnějších nálezů staroegyptských říší byly získány již v 19. století," říká k objevu historik Petr Zajíček, "Na druhou stranu se tehdy k některým typům artefaktů tehdy přistupovalo poněkud macešsky."

I kvůli tomu, že byl náš "prázdný" sarkofág méně lákavý, dlouho ležel ladem. Nešlo však o jediný důvod. "Pořád je potřeba mít na paměti věk takového sarkofágu - i když není extra zdobený nebo výjimečný, stále jde o citlivou památku, kterou nejde otvírat a zavírat jako skříň," dodává Zajíček. 

Nový přístup k mumiím

"V 19. století byl vztah k mumiím poněkud nepietní a vědecky necitlivý," dále hodnotí význam nálezu, "Už od pozdního středověku se obchodovalo s práškem z mletých mumií coby léčivem. Toto vrcholilo v 17., respektive v 18. století, pak obliba tohoto prášku upadla, ještě v 19. století se o něm ale občas hovoří. S moderní vědou se situace obrátila o 180 stupňů. Dnes je naopak nemyslitelné, pokud nejde o nějaký velký projekt, mumie například rozbalovat či jinak fyzicky poškozovat."

Je to paradoxní, ale špatný stav nově nalezené mumie je tak pro vědce velkou příležitostí. Je totiž již tak žalostný, že jejím fyzickým studiem už není co zkazit. 

Je pravděpodobné, že Mer-Neith-it-es byla původně do sarkofágu uložena tradičním způsobem, zřejmě již ve starověku však ostatky poničili vykrádači hrobek. Přesná identita zemřelé však nemusí být nikdy přesně známa - sarkofág mohl být ještě ve starověku rovnou celý odcizen, jeho obsah vyhozen a rakev přeprodána novému majiteli. 

Příchod moderních postupů zkoumání mumií je tak o to cennější změnou ve ke zkoumání života i smrti starověkých Egypťanů.