Čtyři milénia nazpět světová populace čítala všehovšudy kolem 50 milionů lidí. Nejmocnější impéria světa se nacházela uprostřed doby bronzové, srdce civilizace leželo v Egyptě a Mezopotámii, do narození krále Chammurabiho zbývala ještě dvě století. Bylo to však právě v této éře, kdy bohatí obyvatelé pobřeží Nilu v oblasti zhruba 400 kilometrů jižně od dnešní Káhiry do skály vytesali ukrytou hrobku. 

Svůj účel splnila dobře – těla uvnitř ochránila před tehdejšími vykradači. Trvalo tak skoro 4000 let, než na hrobku v roce 1907 narazili moderní archeologové. Uvnitř našli poslední místo odpočinku dvou vysoce postavených Egypťanů – Khnum-Nakhta a Nakht-Ankha.

Hieroglyfy vědců odkryly část jejich příběhu. Vyplynulo z nich, že oba muži měli stejnou matku a že šlo o potomky místního guvernéra. Pohřebiště tak dostalo přízvisko "hrobka dvou bratrů". Již od samého počátku však kolem identity dvojice panovaly pochyby. 

Rok po nálezu vydala antropoložka Margaret Murray práci, v níž vznáší námitky nad správností hieroglyfů či jejich překladu. "Je skoro nemožné přesvědčit sebe sama, že oba muži patří k jedné rase, natožpak jedné rodině," psala ve své analýze obou mumifikovaných těl.

Obě těla měla nejenom vzájemně velmi odlišné lebky, ale zřejmě i barvu pokožky. Prakticky od počátku objevu tak část akademické obce měla za to, že v "hrobce dvou bratrů" nemohli zkrátka ležet dva bratři. Pochyby nad pravostí nebo správností pak kalily celý objev hrobky. Vyřešit rébus bez stroje času bylo nemožné.

Přesné a levné sekvencování DNA však nyní poskytlo něco skoro stejně užitečného. 

Jak analyzovat mumii

"Máme dobrý genetický důkaz, který potvrzuje platnost hieroglyfů," uvedla genetička Konstantina Drosouová z Manchesterské univerzity, autorka aktuální práce publikované v Journal of Archeological Science. Drosouová se svým týmem využila služeb zubaře Rogera Roshawa, který ze zubů obou mumií precizně vyextrahoval pozůstatky kostní dřeně. To skrze sekvencování DNA umožnilo získat o obou mužích nepoznanou míru detailů. 

Khnum-Nakht byl z obou mužů o 20 let mladší. Archeologové již dříve z jeho kvapné mumifikace tušili, že zemřel nečekaně. Nakht-Ankh zemřel rok na to, jeho tělo však bylo obaleno důkladněji. To nejpodstatnější však vyplynulo z testů příbuzenství: Oba muži skutečně měli stejnou matku, postrádali však stejného otce. 

Nápisy uvnitř hrobky tak nelhaly, nemýlila se však ani analýza antropologů. Jak je však možné, že byli oba syny guvernéra, ačkoliv přesto měli stejnou matku? Odpověď zřejmě rozkrývá unikátní postavení významných žen v tehdejší egyptské společnosti. 

Zdá se, že aby si tamní guvernéři udrželi své postavení, museli vstoupit do manželství s členkou místní "smetánky". Matka obou mužů tak nejprve dala syna jednomu guvernérovi, a o generaci později s příchodem nového tak učinila u guvernéra druhého. Jisté je, že velmi dobré společenské postavení zůstalo oběma – to naznačuje, že rozhodně nešlo o nechtěná početí, a indikuje regionální význam jejich matky oproti otcům.

Je samozřejmě rovněž možné, že případ obou polovičních bratrů byl v rámci společenského života spíše výjimkou z pravidla. To však s postupem času potvrdí či vyvrátí další analýza čtyři milénia starých těl Egypťanů. Khnum-Nakhta a Nakht-Ankha jsou však prozatím první mumie, u nichž se podařilo příbuzenství zjistit. Na další podobné pokusy si tak ještě počkáme.