Před dvěma lety narazil v univerzitní knihovně v Bristolu filozof a historik Michael Richardson na části pergamenu vložené do knihy ze šestnáctého století. Z pergamenu na něj vyskočilo slovo, které ho ohromilo: Merlin. A vskutku - byla to zmínka o věhlasném čaroději, proroku, vychovateli a rádci krále Artuše.

Nato se vědci pustili do rekonstrukce a překladu starých textů o Artušovi.

O válkách a romanci

O výsledcích své práce na osm století starých pasážích příběhu teď badatelé informují na webu Bristolské univerzity. Verzi pojmenovanou „Bristolský Merlin“ oživili díky novým vědeckým metodám schopným přečíst vybledlý původní text.

Detail pergamenu se starým textem příběhu o králi Artušovi napsaným mezi lety 1225 až 1275. | zdroj: Profimedia

Původní rukopis se ukrýval ve vazbě hned čtyř knih z patnáctého a šestnáctého století uložených ve sbírkách knihovny Západoanglické univerzity v Bristolu.

Bristolský Merlin se skládá ze sedmi pergamenových fragmentů, na kterých je starofrancouzštinou popsána část artušovské legendy obsahující třeba vyprávění o válce Artuše proti králi Claudasovi a Merlinově romanci s Vivien, Paní jezer.

Vědci usuzují, že text vznikl v severní Francii, což dokládá jak propojení Anglie a Francie ve středověku, tak šíření artušovské legendy za britské ostrovy.

Jako v komiksových Marvelovkách

Původní pergamen byl popsán mezi lety 1225 až 1275. Od té doby však jeho inkoust vybledl a kdosi ho překryl novým textem.

Původní pergamen překrytý novým textem. | zdroj: Profimedia

Výzkumníci však byli schopni původní písmo rekonstruovat pomocí Ramanovy spektroskopie. Při této metodě působí laserový paprsek na molekuly zkoumané látky, v tomto případě pergamenu a inkoustu.

Různé chemické látky při tom i ve stopovém množství různě reagují. Tím je možné zjistit jejich složení neinvazivně i na dálku. Stejnou metodou bylo také možné odlišit, které části pergamenu byly popsány a které nikoli.

„Středověké artušovské legendy byly tak trochu jako svět komiksových Marvelovek,“ řekla Laura Chuhan Campbellová pro server Gizmodo. „Příběhy tvořily ucelený fikční svět, který měl určitá pravidla a soubor známých postav, které se objevovaly a vzájemně se ovlivňovaly v několika různých příbězích. Tento fragment pochází z druhého dílu, který dokumentuje vzestup Merlina jako Artušova rádce a Artušovy bouřlivé první roky v královské funkci.“

Na základě odlišného rukopisu vědci usuzují, že Bristolského Merlina sepsali dva lidé, patrně písař a jeho učeň. Příští pokolení se ovšem k jejich práci dobře nezachovala. Jejich rukopis byl vlepen do vazby jiných knih, čímž byl vybledlý pergamen recyklován pro nové použití.

Proč, to se neví. Nejspíš ale už v době recyklace rukopis nezachycoval aktualizovanou podobu mýtu.

Svatý grál chybí

Bristolský Merlin se odlišuje od pozdějších latinských verzí legendy. Především v něm chybí uctívaný Svatý grál. Anebo postava Lancelota. Do příběhu je připsal francouzský básník Chrétien de Troyes.

Odlišně je v rukopisu popsána romance Merlina s Viviane či Artušovo soupeření s franským králem Claudasem.

Pozdější verze příběhy jsou zahlceny lidovou a literární tvořivostí natolik, že současní historici zpochybňují samotnou existenci postavy krále Artuše.