Co jedli ve středověku? Nová analýza starých nádob prozradila stravu Angličanů

MAGAZÍN - Člověk autor: Ladislav Loukota

Říká se, že jsme to, co jíme. V průběhu dějin Homo sapiens se však diametrálně měnila nejen forma lidské společnosti a později civilizace, ale i složení naší stravy. Éru lovců-sběračů nahradily počátky zemědělství spolu s novou baterií pěstovaných plodin i zvířecích produktů. Lovci před příchodem neolitu například postrádali zvířecí mléčné produkty, zemědělci si oproti nim zase neužívali chuti mamutího masa. Po valnou většinu dějin mohla věda nad složením stravy z takovýchto časů jenom spekulovat. Nejnovější studie ale dává první skutečný důkaz o tom, čím se stravovali středověcí Angličané. A ukazuje směr, jak možná zjistit více o stravování i z dalších historických období. 

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Nejnovější zjištění stojí na víc než třicet let starém archeologickém objevu 73 hliněných nádob, které sloužily k vaření pokrmů. Předměty byly nalezeny během vykopávek uvnitř středověké anglické vesnice - ačkoliv jejich obsah byl samozřejmě už dávno ten tam, nejmodernější chemické analýzy mohly konečně napovědět, k čemu nádoby kdysi sloužily.

Naše znalosti středověkého jídelníčku samozřejmě nejsou zcela nulové - typicky však spoléhají jenom na písemné doklady stravy, a to v drtivém případě především stran tehdejší šlechty. Majorita populace je však co do stravování temným bodem historie. Tuší se samozřejmě, že hlavní strava spoléhala především na zeleninu a malé množství masa. O přibližném poměru se však lze dohadovat jenom z nepřímých skutečností - třeba záznamů o zemědělské aktivitě.

Leccos se tedy může v dějinách ztratit. Co tedy bylo typickým obsahem stravy středověkých Angličanů podle aktuální zprávy? Tým geochemičky Julie Dunneové z Bristolské univerzity se jal středověkou keramiku analyzovat s pomocí analýzy organických reziduí a přítomných izotopů. Ta ukázala, že nádoby obsahovaly především množství tukových a rostlinných molekul.

Ty byly identifikovány jako pozůstatky živočišných těl a listové zeleniny. Spolu s dalšími archeologickými nálezy i doprovodnou analýzou jiné keramiky tak ze studie vyplynulo, že obyvatelé tehdejší vesnice měli na jídelníčku dušené maso a polévku, vařené hovězí či skopové, dále pak zelí a další listovou zeleninu. Takové složení stravy tedy příliš překvapivé není - přesto jde o první skutečný přímý důkaz podobného druhu, který není závislý jenom na nepřímých pramenech.

Metoda významnější objevu

Práce nicméně není prostá zajímavých detailů. Zdá se, že i obyvatelé chudších vesnických regionů měli poměrně pravidelný, ačkoliv nijak velký přístup právě k masu. Zároveň je však také možné, že velká část masa byla určena k vývozu - ani chemický rozbor tedy nemá poslední slovo v tom, jak přesně středověcí rolníci jedli.

Psané prameny nicméně naznačují, že vývary konzumované dle bristolské studie rolníky nebyly populární u šlechty, zdá se tedy být pravděpodobnější, že si jimi přilepšovali původní obyvatelé vesnice. Také se zdá, že v jídelníčku vesničanů nápadně skoro zcela chyběly ryby. Naopak až čtvrtinu jejich menu tvořily mléčné produkty, pravděpodobně zejména sýr.

Mimo zjištění samotné je studie užitečná i demonstrací použité metody. Podobné analýzy chemických reziduí by našly uplatnění i v řadě jiných artefaktů a mohly by rozšířit naše znalosti nejen ze středověké Anglie, ale i dalších period a oblastí. Zajímavější by to třeba mohlo být v oblastech, kde jsou některé typy stravování z kulturních důvodů zakázány.

"V historii jsou stále příliš často detaily jako jídlo či oděvy, zkrátka maličkosti každodenního života obyčejných lidí, neznámé," řekla k práci Julie Dunneová, "Tradičně se totiž zaměřujeme na důležité historické osobnosti. Mnoho je tak známo o středověkých dietních zvyklostech šlechty a církevních institucí, ale méně o tom, jaké potraviny konzumovala třeba středověká rolnice." Zdá se však, že spojení archeologie s přírodními vědami nakonec vnáší poznání i do tohoto přehlíženého aspektu znalostí dějin lidské civilizace.

Studie byla publikována v Journal of Archaeological Science.

Tagy: středověk archeologie dějiny a fakta věda a poznání kulinářství a gastronomie