Kde jinde by lidé mohli najít domov mimo Zemi? Elon Musk v tom má jasno. Založil společnost SpaceX, jejímž hlavním cílem je kolonizovat Mars.

Finský fyzik Pekka Janhunen však upozorňuje, že Mars není tím nejlepším místem. Ve studii zveřejněné na webu Arxiv navrhuje postavit u trpasličí planety Ceres lidská sídla tvořená tisícovkou vesmírných lodí spojených do tvaru disku.

"Sídla by byla vybavena umělou gravitací a měla by zdroje pro pět stovek lidí lidí na čtvereční kilometr," píše Janhunen ve své studii.

Ledový trpaslík

Ceres, planetka o průměru pouhých 950 kilometrů, zatím vesmírné snílky nezajímala. Nachází se v pásu planetek mezi Marsem a Venuší, kolem své osy se otočí za devět hodin a kolem Slunce oběhne za 4,6003 pozemského roku. Podmínky na jejím povrchu jsou podobně nepříznivé pro život jako na povrchu Měsíce nebo Marsu.

Místo Cerery ve sluneční soustavě. | zdroj: Profimedia

Proti Marsu nebo Měsíci má však Ceres několik výhod, upozorňuje Janhunen. Na Ceresu se nachází velké množství vodního ledu. Z něj by mělo být poměrně snadné vyrobit kyslík, vodu i raketové palivo.

Mars, pokračuje Janhunen, má zhruba třetinovou gravitaci Země, Měsíc šestinovou. Lidé na povrchu obou světů budou muset denně cvičit několik hodin, aby neztráceli svalstvo a neměkly jim kostí. A to nemáme nejmenší představu, jak se v tak nízké gravitaci budou vyvíjet embrya a děti.

Proto finský vědec navrhuje orbitální základnu, která pomocí své rotace vytvoří umělou gravitaci a zajistí lepší podmínky k životu. Podle Janhunenových představ by každá základna měla průměr jednoho kilometru a byla by deset kilometrů dlouhá. Kolem své osy by se otočila jednou za 66 sekund a tato rychlost by měla stačit k tomu, aby vyvolala dostatečnou odstředivou sílu odpovídající účinku pozemské gravitace.

V každé válcové základně by byly zahrady a pole. Plodiny by rostly v 1,5 metru silné vrstvě půdy získané z materiálů odebraných na povrchu Cerery. Energii by jim dodávala dvě obří zrcadla, která by do nich sváděla sluneční paprsky.

Každý válec by mohl pojmout až 57 tisíc obyvatel a celá soustava by byla propojena pomocí magnetických polí. Bylo by možné ji doplňovat o další objekty. Postavit prvotní modul pro první posádku by podle autora studie zabralo 22 let.

Ze sci-fi do reality

Ceres má na svém povrchu gravitaci ještě menší než Mars či Měsíc, tamní přitažlivost dosahuje jen tří procent přitažlivosti na povrchu Země. Pokud by tam chtěli žít lidé, bez orbitální základny by se neobešli. Právě minimální gravitace planetky je však podle finského vědce výhodou. Dopravovat z povrchu Cerery suroviny na základnu pomocí kosmických výtahů by bylo energeticky nenáročné.

Pekka Janhunen při návrhu stanice vycházel z konceptu, který nastínil už v roce 1974 fyzik Gerard K. O'Neill a pro který se vžil název O'Neillův válec. Byl nesčíslněkrát popsán a vyobrazen ve sci-fi literatuře a filmech. Snad se ho jednou dočkáme také v reálném vesmíru.

Jedna z možných podob O'Neillova válce. | zdroj: NASA