Vesmír je tajemné místo. Nevíme, proč existuje. Co když ho záměrně vytvořila inteligentní entita? A existuje nějaký způsob, jak bychom to mohli zjistit?

Na tyto otázky se snaží odpovídat také vědci. Nejnověji se o to pokusil astronom Michael Hippke z observatoře v německém Sonnebergu.

Zápletka z Hvězdné brány

Stvořitel, chcete-li Bůh, by nemusel vypadat tak, jak si ho mnozí lidé představují – jako všemocná ezoterická bytost. Pod tímto pojmem si můžeme vybavit třeba hypotetickou vyspělou civilizaci, která kdysi vdechla život našemu vesmíru.

V roce 2006 formulovala tuto hypotézu dvojice amerických astrofyziků Steve Hsu a Anthony Zee ve studii publikované ve vědeckém žurnálu Modern Physics Letters A.

Studie předkládala možnost, že bytosti ve starém vesmíru, který existoval před Velkým třeskem, mohly obyvatelům nového vesmíru (po Velkém třesku) předat depeši přes mikrovlnné (reliktní) záření. Do jeho otisku by se přitom daly vetknout tisíce bitů informací.

Mikrovlnné záření je přímým otiskem raného vesmíru a vlastně jeden z důkazů původního Velkého třesku. Pokud by ale Velký třesk byl vyvolán uměle, třeba nějakou extrémně pokročilou civilizací, bylo by možné do struktury tohoto záření přenést nějaký kód, upozorňují vědci ve zmíněné studii.

Zní to jako zápletka ze seriálu Hvězdná brána: Hluboký vesmír. Ve světě Hvězdné brány se na pozadí mikrovlnného záření skutečně inteligentní signál najít podařilo. Hippke, který se o to inspirován zmíněnými Američany pokusil, však neuspěl.

Německý výzkumník hledal signál v rozdílech teploty mikrovlnného záření. Rozdíly přitom převedl na binární kód, v němž by libovolná pravidelnost brzy vyšla najevo. Jenže zjistil, že mikrovlnné záření má charakter zcela nahodilého šumu.

"V bitovém proudu jsem nenalezl žádný vzkaz," píše ve studii publikované na serveru arXiv.

Depeše ztracená po Velkém třesku

Hippke upozorňuje na to, že mikrovlnné záření není přímým otiskem z okamžiku Velkého třesku, ale až z momentu ochlazení vesmíru na teplotu kolem tří tisíc kelvinů (2726 stupňů Celsia). To znamená, že záření pochází zřejmě až z období 379 tisíc let po Velkém třesku.

V délce celého vesmíru je to titěrný okamžik, ale podle Hippkeho mohl způsobit, že se depeše mezi Velkým třeskem a ochladnutím vesmíru ztratila.

Co hůř, podoba mikrovlnného záření se do určité míry mění podle pozice pozorovatele ve vesmíru. Z optiky jiné galaxie má strukturu odlišnou. Z naší pozice část oblohy zastiňuje například centrum Mléčné dráhy.

Hippke proto navrhuje korekci: Do mikrovlnného záření je možné vetknout jen na 500 bitů informací s devadesátiprocentní přesností, a kolem dalších 500 bitů s pouze šedesátiprocentní přesností.  

Takovým závěrem se však pravděpodobnost, že by jeden vesmír mohl druhému cokoliv sdělit přes mikrovlnné záření, výrazně snižuje. A to je pro všechny záhadology špatná zpráva.

Tepelná mapa kosmického mikrovlnného záření. | zdroj: Profimedia