Nejsou ale související opatření přijatá v rámci planetární ochrany až moc přísná a ve svých důsledcích kontraproduktivní? Na půdě americké agentury NASA se na toto téma nedávno rozhořela živá diskuse.

Pomyslnou poslední kapkou se stal fakt, že sonda Curiosity, která od roku 2012 zkoumá povrch Marsu, neobdržela povolení k průzkumu "speciálních oblastí". Jinými slovy, sonda musí vyhnout všem místům, kde by v současnosti mohly přežívat marsovské organismy – naposledy zvláštním stružkám na povrchu kamenů u úpatí hory Aeolis Mons, kde se možná dodnes periodicky sráží voda. Hledání stop po dávném životě (a mezi řádky třeba i života současného) je přitom jedním z hlavních cílů mise!  

Podobné omezení se vztahuje na všechny sondy, které neprošly úplnou sterilizací – důkladným propečením jednotlivých komponent i celé sondy za teplot okolo 110 °C, případně ošetřením vysokými dávkami záření či výpary agresivních chemikálií – a nebyly sestavovány v aseptickém prostředí. Tento postup je ovšem reliktem 20. století se všemi jeho nedostatky.

První a poslední sondy, které prošly nejpřísnější verzí postupu, byly sondy Viking I a Viking II v polovině 70. let minulého století. Nešlo přitom o nic levného. Celkově sterilizace a s ní spojené postupy spolkly asi 10 procent ceny mise. Kromě toho postup, který měl podle dobových znalostí zabít všechny mikroorganismy, z dnešního pohledu zoufale selhává. Přinejmenším některé mikroorganismy jsou totiž schopné podmínky na mnoho způsobů extrémní přežít v klidových stádiích. Plánovači mise tak mohli spíše vyselektovat právě ty mikroby, kteří jsou k působení extrémů během letu, přistání a pobytu na cizím tělese nejodolnější.

Řešení problému přitom nabízí zapojení nejmodernějších mikrobiologických a molekulárně-biologických postupů. S jejich pomocí by mohli vědci detailně analyzovat mikrobiální společenstvo uvnitř a vně sondy, vytipovat konkrétní rizikové druhy a cíleně je eliminovat. Použití lepších metod pro odlišení mrtvých a živých organismů na povrchu sondy při počítání účinnosti sterilizace by zase mohlo vědcům pomoci lépe odhadnout možná kontaminační rizika.

Vágní pravidla

Vylepšení sterilizačních metod ovšem není jedinou oblastí, kde by se metody planetární ochrany mohly změnit. Dobrým příkladem je právě Curiosity. Celá sonda totiž původně sterilizací prošla, a to i se všemi náklady s tím souvisejícími. Za vysokých teplot se "pekla" téměř týden. Na poslední chvíli ale inženýři rozhodli, že by sonda měla startovat s jedním vrtákem nasazeným přímo na vrtném rameni, a rozdělali už zapečetěný stroj.

Třebaže k tomu došlo za kontrolovaných podmínek, později se ukázalo, že porušili některá z vágních pravidel úřadu pro planetární ochranu. Curiosity tak nemůže prozkoumávat ty nejzajímavější oblasti především z formálních důvodů – a přinejmenším v těchto případech by podle některých expertů měly být udělovány výjimky.

Zaznívají ale i extrémnější názory. Konkrétně že v případě Marsu přehnaná planetární ochrana stejně nemá smysl. Dříve či později Mars lidé kolonizují a pozemské bakterie na podrážkách svých bot nevyhnutelně přinesou. Možná bychom tedy měli nasadit všechny prostředky na výzkum "speciálních oblastí", dokud na to máme čas.

Další vědci potom argumentují v tom smyslu, že marsovská planetární ochrana není důležitá, protože na povrchu Marsu nepřežijí ani ty nejodolnější pozemské mikroorganismy. Existenční problémy by zde měli dokonce i hypotetičtí marsovští mikrobi, kteří mohou prosperovat spíše hluboko pod povrchem. Jedním dechem je ale třeba dodat, že tyto závěry rozhodně nesdílí všichni astrobiologové. V každém případě by podle názoru těchto odborníků mohlo bez problémů dojít ke znatelnému snížení nároků na sterilizaci marsovských sond.

Pro možné změny navíc brzy nastane vhodná příležitost. Úřad pro planetární ochranu při NASA bude brzy vybírat nového šéfa a mnoho vědců s tím spojuje naději na změnu striktních podmínek, nebo dokonce jejich uvolnění. Rovněž probíhá kontrola zavedených postupů s ohledem na moderní mikrobiologické poznatky, která později tento rok vyvrcholí vědeckou konferencí. Hmatatelný výsledek ale ukáží až nadcházející roky.