Snad každý člověk někdy zažil opojný pocit zamilování. S jeho popisem se potýkali básníci celé generace. Moderní biochemie ho líčí do detailů.

Zamilovanost je svázaná s uvolňováním klíčových chemických látek z určitých oblastí mozku. Tyto procesy v magazínu Live Science popisuje neurovědkyně Gül Dölenová z univerzity Johnse Hopkinse v americkém Marylandu.

Láska a neurony

„Z mozkových částí je láskou nejvíc zasažena oblast nazývaná hypotalamus. Tato oblast o velikosti mandle uvolňuje hormon oxytocin, kterému se přezdívá hormon lásky,“ říká Dölenová.

Místo, kde je v mozku umístěn hypotalamus uvolňující hormon lásky. | zdroj: Profimedia

Oxytocin podporuje mezilidské sbližování a buňky v hypotalamu ho uvolňují nejen během zamilovanosti, ale třeba i během porodu, kojení, orgasmu nebo mazlení. To také naznačuje, že není láska jako láska – rozdíly mezi nimi se dají poznat v úrovni uvolňování hormonů.

Dölenová o tom v Live Science říká: „Nejdříve bychom si měli ujasnit, co vlastně rozumíme pod pojmem ‚láska‘. My pro ni máme jedno slovo. Ale třeba Řekové měli šest slov pro různé druhy lásky. Od sexuální vášně přes přátelství až po hlubokou lásku k lidem.“

Tato slova se podle neurovědkyně lišila obdobně jako projevy lásky v mozku. Různé druhy lásky, jako je romantická láska, rodičovské pouto nebo náklonnost mezi kamarády, mají různou sílu a vycházejí z jiných buněk.

Dölenová a její spolupracovníci zjistili, že romantická láska vychází z magnocelulárních neurosekrečních buněk hypotalamu, tedy větších neuronů (nervových buněk) této části mozku. Oproti tomu jiné formy lásky, například náklonnost ke kamarádům, vycházejí z parvocelulárních buněk, což jsou menší neurony.

Nezáleží jen na velikosti neuronů, ale také na jejich druhu. Různé druhy neuronů uvolňují různé množství oxytocinu.

„Romantická zamilovanost“ uvolňuje až 85 000 molekul oxytocinu ve velkých neuronech, zatímco „přátelská láska“ uvolní v menších neuronech 7 000 až 10 000 molekul. To vysvětluje, proč je romantická láska také intenzivnějším prožitkem.

Po svém uvolnění navíc působí molekuly oxytocinu různých druhů lásky odlišně. Když oxytocin opustí neurony, dostává se do krevního oběhu a do cirkulujícího mozkomíšního moku, který jej vrací zpět do nervové tkáně. Kde se setká s buňkami, které mají oxytocinové receptory – mezi ně patří nadledvinky, děloha, prsa a zmíněný mozek, tam se na tyto receptory naváže a aktivuje je.

A co záchodové prkénko?

Reakce receptorů na tuto interakci s oxytocinem se liší podle orgánů, ale může zahrnovat laktaci, potlačení stresové reakce a samozřejmě také pocity lásky, včetně pocitu připoutání k milovanému jedinci a pocit euforie.

Dölenová to shrnuje takto: „Velká romantická láska zaplavuje celý mozek. Všechno je růžové a vy si ani nepovšimnete, že jste nepoložili záchodové prkénko.“

Experti už dříve zjistili, že když se zamilujete, tak frontální kůra, což je oblast mozku, která zodpovídá za úsudek, se vypne. Proto nejste kritičtí ke člověku, do kterého jste zamilovaní.

Přátelská láska uvolňovaná z menších neuronů má menší účinek na chemické reakce v našem organismu. Dölenová to vysvětluje evolučními důvody.

Romantická láska se evolučně vyvinula jako metoda předcházející početí potomstva. „Péče o ně vyžaduje také silnější připoutání partnera, či partnerky. U přátel takové pouto není nutné, nejste s nimi natolik svázaní a nemůžete k nim být tolik nekritický, protože potřebujete vědět, zda vám budou v boji krýt záda,“ říká vědkyně.

Když oxytocin „přátelské lásky“ opouští menší neurony, dostává se pouze do některých synapsí v mozku. Nemíří ani do krevního oběhu, ani do mozkomíšního moku. Jeho účinek je ve srovnání s romantickou láskou slabší.

Když se neurony rozzáří…

Účinky obou typů lásky zkoušeli výzkumníci na myších.

V mozcích geneticky upravených myší, u kterých při aktivaci svítily specifické neurony, vědci zkoumali, jak láska ovlivňuje mozek. „Po aplikaci fluorescence se neurony, které podněcují lásku, doslova rozzářily," upozorňuje Dölenová.

Lze předpokládat, že výsledek bude u lidí stejný, ačkoli jistotu nemáme. Sledovat putování hormonů lidským mozkem je dnes s ohledem na etiku výzkumu nepřijatelné.

Kompletní popis toho, jak láska mává s lidským mozkem, však vědě pořád chybí. V této oblasti je stále co zkoumat.