Mohli jste to číst na zpravodajských serverech, slyšet v rádiu či televizi a píše to i Wikipedie. Ve středu 22. září. nastala podzimní rovnodennost, skončilo astronomické léto a začal podzim.

Na tomto tvrzení je však nezpochybnitelná jen jeho druhá část o konci léta a začátku podzimu: 22. září ve 21.21 středoevropského letního času vstoupilo Slunce do znamení Vah, kdy se jeho střed nachází nad rovníkem, takže rovnoměrně osvětluje obě polokoule.

Informace o rovnodennosti je však nepřesná. Rovnodennost, tedy stejně dlouhý den a noc, nastává v našich zeměpisných šířkách až v sobotu 25. září.

Věděli to už naši předci

Nevěříte? Tak se podívejte na stránky, na nichž meteorologové podávají informace o tom, kdy naše blahodárná hvězda vychází a zapadá – namátkou třeba (tady).

Vidíte, že ve středu 22. září na zeměpisné šířce Prahy trval den 12 hodin a 11 minut. Noc se délkou vyrovnává dni až v sobotu.

Ve středu by nastala rovnodennost jen v případě, kdyby naše planeta neměla atmosféru a Slunce svítilo na obloze jako pouhý bod. Potom by strávilo polovinu své dráhy nad obzorem a polovinu pod ním.

Jenže atmosféra a optika mění pravidla hry. Sluneční paprsky se rozptylují na molekulách vzduchu, ledových krystalcích i prachových částicích. Navíc při průchodu paprsků atmosférou nastává refrakce (lom světla).

Atmosféra má v důsledku tíhové síly působící na částice tvar soustředných slupek, jejichž střed leží ve středu Země a které se liší hustotou. Když letí světelný paprsek z vesmíru do ovzduší, z prostředí opticky řidšího do prostředí opticky hustšího, láme se ke kolmici. A to zkresluje polohu naší hvězdy i jiných svítících objektů ve vesmíru.

Situace je zobrazená na historickém obrázku z roku 1846.

Řez Země a její atmosféry na obrázku z roku 1846. Názorně ukazuje účinek refrakce na naše vnímání slunce. Znali ho už naši předkové. | zdroj: Profimedia

Nejvíce je zkreslena poloha Slunce u horizontu (obzoru), nejméně v blízkosti zenitu (bodu na obloze, který leží přímo nad pozorovatelem).

Vlivem refrakce vidíme sluneční kotouč při východu dříve, než se skutečně dostane nad obzor. Při západu ho zase můžeme pozorovat, ačkoli je už pod ním.

Východ a západ jsou navíc definovány jako časy, kdy je nad obzorem viditelná první nebo poslední skvrna Slunce – nikoli střed slunečního disku.

Poděkujme ovzduší a optice 

V našich zeměpisných šířkách se tak prodlužuje den o osm až dvanáct minut. A v polárních oblastech to je několikanásobně víc. Rovnodennost je tak pro 22. září v našich zeměpisných šířkách, eufemicky řečeno, označení mírně nepřesné.

Každopádně buďme rádi za ovzduší a optiku, které nám dávají svítání i soumrak. Díky nim můžeme Slunce vnímat jako krásný a hřejivý kotouč.