Samce netřeba. Samice dvou myší zplodily zdravé mládě

- Příroda autor: Ladislav Loukota

Dočkáme se budoucnosti, ve které není ke vzniku zdravého jedince potřeba matka a otec? Prozatím tak daleko věda není – v uplynulém týdnu se však v této ideji objevil významný krok kupředu. Čínským vědcům se totiž podařilo pomocí úpravy DNA embryonálních kmenových buněk dát život nové generaci myší, to celé bez přispění samce k oplodnění vajíček.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Za objev jsou zodpovědní vědci pod vedením Č'-Kchun Li z Čínské akademie věd. Ti s využitím editace genomu "ošálili" proces vzniku embrya z DNA dvou samiček. Opakovali při tom metody běžného genomického imprintingu, při němž potomek nese polovinu genetického materiálu své matky a polovinu svého otce. Vtip je v tom, že čínské práci se podařilo embrya vytvořit s využitím genomu dvou matek.

U kultivovaných embryotických kmenových buněk vědci smazali tři specifické imprintované regiony jedné samčí DNA, a tak je "potatili". Genom následně vložili do druhé samčí buňky a tak ji "oplodnili". Výsledkem pak u části embryí byl porod zdravé myši.

Takzvaná partenogeneze neboli reprodukce z neoplozeného samičího vajíčka, není v přírodě nic výjimečného. Rozmnožují se pomocí ní některé druhy hmyzu, ale i relativně komplexnější část obojživelníků, ptáků či ryb. Pod pojmem apomixie ji najdeme také u rostlin. Často se tak děje při nedostatku samců. Jsou to vlastně jenom savci, kteří s partenogenezí mají problém.

Poprvé před 14 lety

Zřejmě jako první dosáhli partenogeneze u myší japonští vědci v roce 2004, obdobné studie byly následně prováděny v různých částech světa. Čínská metoda však proti starším pokusům vykazuje nižší míru defektů u potomstva (stále však nikoliv nulovou), která v minulosti vedla k brzké úmrtnosti partenogenezních potomků.

Ani čínská metoda ale není prostá problémů - z 210 vyprodukovaných embryí se narodilo 29 myší. I to je však oproti starším pokusům stejného ranku výrazný pokrok. Následně porozená generace myší nejenže byla převážně zdravá, ale dokonce poté "postaru" zplodila vlastní potomstvo. Metoda tedy demonstruje jak zlepšující se funkčnost savčí partenogeneze, tak i možnosti při využití pro potřeby asistované reprodukce. Alespoň tedy pro myši.

Dlužno totiž zmínit, že jedna studie ještě svět bez mužů nedělá. Reprodukce myší, byť jde rovněž o savce, je totiž stále méně komplexním úkonem než reprodukce lidská. Práce navíc dosáhla znatelně horšího výsledku při pokusu o partenogenezi u dvou samců - ze 12 myší, které se takto narodily, žádná nepřežila 48 hodin.

Terapie podobného druhu je tedy stále vysoce experimentální. Bude-li někdy její následovník sloužit i lidem, doktoři k ní nejspíše pro vyšší komplexnost přistoupí až po vyčerpání možností dnešní, již ozkoušené levnější asistenční reprodukce. Metoda rovněž slibuje možnost reprodukce i stejnopohlavním párům. Předtím však bude třeba krom technických problémů vyřešit i otázky etické.

Klesající počet spermií?

Čínská metoda je přesto skloňována jako potenciální "světlo na konci tunelu" v souvislosti s tématem ubývání spermií dnešních mužů. Argument vytahovaný typicky při ilustraci problémů moderní civilizace je však při bližším pohledu klinické embryologie značně nafouknuté téma.

Je samozřejmě pravda, že zhruba deset procent mužů má problémy s neplodností - tato cifra se však v populaci vyskytuje prakticky odjakživa. Ubývání počtů spermií pak podle vedoucího subkatedry Klinické embryologie IPVZ Pavla Trávníka do jisté míry stojí a padá s tím, jak se počty spermií počítaly v minulosti. Statistiky poukazující na menší počty dnes totiž spoléhají na počty před 30 nebo 50 lety - tehdejší způsob počítání však byl oproti tomu dnešnímu značně nepřesný. Z dané komparace se tudíž nedá dost dobře odvozovat dnešní pokles.

Ničemu nepomáhá ani skutečnost, že problematiku často popularizují zejména lidé, kteří v dané oblasti sami nebádají. Naposledy loni se to ukázalo po publikaci další šokantní studie varující před velkým poklesem mužské plodnosti. "Ta publikace je metastudie sestavená z různých publikací a je to čirá statistická manipulace. Nevím, jak to mohli v HRU vůbec vzít. Autoři (studie) nejsou renomovaní odborníci, ba hlavní autor je z oddělení zemědělství a životního prostředí. Jeden ze spoluautorů je Niels Jørgensen, známý propagátor poklesu mužské plodnosti bez seriózních důkazů," řekl tehdy Trávník pro Věda 24.

Nic z toho nepopírá, že sedavý životní styl, obezita či přemíra návykových látek můžou počet spermií skutečně redukovat - to však automaticky nemusí souviset s neplodností. Zjednodušeně řečeno, i relativně menší počet spermií stále může při oplodnění vajíčka "splnit svůj účel" stejně dobře jako mnohem vyšší počet. Vzhledem k tomu, jak současná lidská populace stále stoupá, to celé vzdor domnělému počtu mužských spermií, je riziko mužské neplodnosti jednou z posledních věcí, kolem které by měla vznikat panika.

Studie byla publikována v Cell: Stem Cell.

Tagy: rozmnožování zvířata a příroda reprodukce věda a poznání