Jak si možná pamatujete ještě z přírodovědy, během rané embryonální fáze vypadají všichni savci velmi podobně. Panuje tak názor, že pokud by se podařilo zanést během vývojové fáze do zvířecího embrya informaci k tomu, aby zde současně s ovčími orgány vyrostl i lidský, mohl by tento orgán být jen při minimální manipulaci kompatibilní s lidským pacientem - vyrostl by ostatně díky jeho DNA. Nedostatek orgánů a nutnost získávat orgány složitě z lidí, by tím byl vyřešen.

Již řadu let se spojování lidské a zvířecí DNA daří uvnitř experimentálních laboratoří - nevzniká při tom hybrid neboli kříženec, ale tzv. chiméra. Zatímco u hybrida by došlo na fúzi genové informace (což by ovšem zcela jistě nevedlo k úspěšnému plodu), chiméra je organismem složeným ze dvou různých buněčných populací, tedy buněk od jiného jedince. Chiméry nejsou samy o sobě nic nepřirozeného a vyskytují se i v přírodě - jsou jimi například siamská dvojčata.

V minulosti se takto již podařilo uměle vytvořit uvnitř chiméry krysy a myši umělou slinivku - loni v lednu pak vznikla první chiméra člověka a prasete.

Je důležité podtrhnout, že s přítomností lidských genů souvisí řada etických úskalí. Ani v případě loňské prasečí chiméry ani u nynější ovčí chiméry tak plod nedorostl do větší velikosti. Obě embrya byla zničena přibližně po měsíci bezproblémového růstu. Cílem totiž nyní ještě není dát vzniknout dorostlé chiméře, ale "jenom" zkoumat, zdali je spojení odlišných bytostí možné a mohou uvnitř nich vznikat lidské orgány.

Do aplikace předaleko

Stejně jako u prasečí chiméry loni byly i ovčí chiméry, vytvořené na Kalifornské univerzitě, upraveny tak, aby se uvnitř nich nevyvinula slinivka - na jejím místě by naopak měl vzniknout lidský orgán vyrostlý z kmenových buněk vložených do embrya po jeho vzniku. Novinkou je zejména vyšší úspěšnost ovčí metody - zatímco u prasat se podařilo do chiméry upravit jenom jedno embryo ze sta tisíc, u ovcí je úspěšnost řádově vyšší. Chiméra tak vzniká už na 10 tisíc neúspěšných pokusů.

Z toho i vyplývají praktická úskalí současné metody. V první řadě není stále jisté, jestli by uvnitř chiméry lidské orgány skutečně dorostly do požadované velikosti a kvality. Vědci mají momentálně povoleny pouze experimenty na embryích a i očekávané prodloužení testů na dobu dvou měsíců bude nejspíše velkým úspěchem.

I oni sami si však dávají na etická úskalí velký pozor. "Pokud nám budou výsledky studia ukazovat, že lidské buňky cestují až do zvířecího mozku, nikdy bychom ve výzkumu nepokračovali," řekl pro Guardian vedoucí výzkumu Pablo Ross z UCLA. 

I kdyby se chiméra přece jen dočkala narození, vypadala a chovala by se v ideálním případě jako běžná ovce - "pouze" by uvnitř těla nesla lidský orgán, který by nejspíše zachránil jeden lidský život. To celé samozřejmě za cenu života chiméry. Do první podobné transplantace, pokud se ji vůbec dočkáme, však zjevně zbývají stále celá desetiletí.

Je možné, že do té doby poskočí kupředu i technologie pěstování orgánů in vitro, která by se bez chimér obešla. Tvorba složitějších tkání v poslední době doznala pokroku, stále však stojí daleko za tím, co dovede uvnitř těla chiméry samotná příroda. To, který výzkum usilující o vyřešení orgánové krize, tak nakonec uspěje jako první, je stále velkou neznámou.

Studie byla publikována na kongresu AAAS v Austinu.