Hlavonožci jsou proslulí inteligencí. Dokážou otevírat zazátkované nádoby s potravou a umí dokonce používat nástroje — vybavují se žahavými vlákny láčkovce měchýřovky, které používají při obraně i útoku. Ačkoli se nám nepodobají, jejich mozky jsou molekulárně podobné člověku.

Počkej si na lepší ‚žužu‘

Je to známý test: Položíte před dítě jeden „marshmallow“ (pěnový bonbón v Česku nazývaný „žužu“) a slíbíte mu, že když se ovládne a po určitou dobu si ho nenaláduje do pusy, dostane další. Když to dítě zvládne, umí se kontrolovat, potažmo - je už chytré.

Maršmelounový test zkouší, zda jsou děti schopné chápat důsledky svého jednání. Racionálnější je samosebou ponechat si větší pochoutku do blízké budoucnosti – hloupější je sníst menší pochoutku hned, a poté hladovět.

Kromě lidí v této zkoušce v minulosti už uspěli šimpanzi a další druhy primátů, s menším úspěchem také někteří psi. Nedávno test splnili havrani.

Nejnověji kognitivní maršmelounový test složil hlavonožec – sépie obecná.

Hlavonožce si na test pozval vědecký tým psycholožky Alexandry Schnellové z Cambridgeské univerzity a výsledky svých experimentů na sépiích publikoval v žurnálu Proceedings of the Royal Society B.

Není kreveta jako kreveta

Výzkumníci umístili sépie do nádrží, z nichž měli tvorové výhled na dva druhy „svačiny“ ukryté za sklem. V jednom případě to byly mrtvé královské krevety, které sépie nemají příliš rády, ale nepohrdnou jimi. Ve druhém živé skleněné krevety, které sépiím chutnají víc.

Sépie dostaly příležitost pochopit trojici symbolů, kterými si můžou otevřít cestu k té či oné svačině. Kulatý symbol otevřel hned, trojúhelníkový za 10 až 130 sekund, čtvercový pak znamenal, že otvor bude zavřený pořád.

V pokusné skupině byly sépie mučeny přítomností kulatého symbolu vedoucího k méně žádané krevetě a trojúhelníkového k té žádanější. Pokud přitom sépie skočila po "horší" krevetě hned, výzkumníci tu "lepší" z nádrže vyjmuli. Ve druhé, kontrolní skupině se sépie mohly na "lepší" krevetu pouze dívat – ukrývala se za nepřístupným čtvercovým symbolem.

Sépie nejenže pochopily význam symbolů, ale po počátku testu se ukázalo, že všechny v pokusné skupině raději vyčkaly na lepší svačinu delší čas.

Naproti tomu sépie v kontrolní skupině pochopily, že se čtvercovým symbolem se k lepší svačince nikdy nedostanou a šly si dopřát alespoň krevet horších.

„Sépie byly schopné počkat si na lepší odměnu a tolerovaly pauzu od 50 do 130 sekund, což je srovnatelné s primáty disponujícími velkými mozky, jako jsou šimpanzi, ale také s vránami a papoušky,“ řekla magazínu Live Science psycholožka Schnellová.

Trpělivost kořist přináší

Je zajímavé, že sépie ve volné přírodě nejsou známy tím, že by si schovávaly potravu na horší časy. Teoreticky by tedy neměly mít kognitivní výbavu k tomu, aby chápaly výhodu odložené odměny.

Výzkumníci však mají za to, že schopnost by mohla vycházet z toho, jak sépie loví. Využívají maskování k dlouhému čekání na kořist. Teprve v okamžiku, kdy je úlovek jistý, kamufláž odhodí a vyráží k útoku.

Umějí si tedy počkat na svou šanci – a to naznačuje, proč si umějí počkat na lepší svačinu v řízených podmínkách.