Biblická kniha Genesis zmiňuje města Sodomu a Gomoru ležící v úrodné nížině řeky Jordánu. Podle legendy města stihl boží trest, zničily je oheň a síra. Příčinou byl hříšný způsob života jejich obyvatel.

Existenci Sodomy a Gomory oživuje nový průzkum trosek města Tall el-Hammam. Navozuje otázku, zda právě Tall el-Hammam nebyl jedním ze zničených biblických měst.

Záhada v údolí Jordánu

Opevněné sídlo Tall el-Hammam se rozkládalo na kopci poblíž ústí Jordánu do Mrtvého moře, tedy v místech, kam Genesis umístila Sodomu a Gomoru a kde ležela také města Jericho a Tall Nimrin. V době bronzové kolem roku 1650 před naším letopočtem, žilo v oblasti přes 50 tisíc lidí a Tall el-Hammam byl tamním nejlidnatějším centrem s osmu tisíci obyvateli.

Kolem roku 1600 před naším letopočtem však tohle sídlo postihla katastrofa, po které z něj zůstalo torzo. Už dřívější vykopávky přitom naznačovaly, že to musela být neobvyklá událost. Zkáza města se nedala vysvětlit požárem nebo jeho dobytím. Ba ani zemětřesením či erupcí sopky.

Z části městských hradeb i některých domů nezůstaly rozvaliny, ale podivně vodorovné základy jakoby odstřižené od vyšších částí. Na hliněných cihlách, lidských kostech i nejrůznějších předmětech byly patrné stopy extrémních teplot i vysokého tlaku. Keramické nádoby byly roztaveny do skla.

Expertízy ukázaly, že předměty se roztavily vysokými teplotami, které přesahovaly až 2000 stupňů Celsia. Na to, aby tuto teplotu dokázali vyvinout, neměli případní dobyvatelé města v době bronzové potřebnou technologii.

Rekonstrukce paláce podle dochovaných základů a zbytků stavebního materiálu (nahoře). U jedné z budov jsou vyznačeny dřevěné trámy, hliněné cihly a hliněný strop. Na dolním snímku jsou patrné seříznuté zdi (Sheared Wall). | zdroj: Kredit-Allen West a Jennifer Riceová

Všechny tyto poznatky vyvolávaly podezření, zda město nezničil nějaký neobvyklý jev, například výbuch meteoritu. Ověřovali ho experti na teplotní a destruktivní změny, kteří o svých zjištěních informují ve studii publikované v časopisu Nature Scientific Reports.

Podobnost, která není náhodná

Svůj závěr formulovali vědci už v titulku studie: Vzdušný výbuch o síle tunguského meteoritu zničil el-Hammam, město ze střední doby bronzové v údolí Jordánu poblíž Mrtvého moře (A Tunguska sized airburst destroyed Tall el-Hammam a Middle Bronze Age city in the Jordan Valley near the Dead Sea).

Experti z několika indicií usoudili, že v ovzduší nad městem nastal jev nazývaný „airburst“, tedy vzdušný výbuch. V tomto případě vybuchl chondrit, vzácný typ kamenného meteoritu s křehkou strukturou, který vznikl nahromaděním prachu mateřské mlhoviny.

Chondrit se roztrhl se poté, co rychlostí 61 tisíc kilometrů za hodinu vlétl do atmosféry. Vědci odhadli, že výbuch nastal čtyři kilometry nad zemí a svou silou tisíckrát překonal bombu v Hirošimě. Žádný z obyvatel neměl šanci přežít.

Část lidské kostry (oranžové šipky, na které jsou patrné stopy po vysoké teplotě (červené šipky). Prsty jsou ohnuté v důsledku žáru (fialová šipka). | zdroj: Kredit-Allen West a Jennifer Riceová

Několik sekund po výbuchu do města vlétla tlaková vlna, který seřízla nejvýše stojící budovy. Exploze nasála prach a další hmotu do svého ohniska. Některá hmota se vypařila (proto na místě chybělo mnoho stavebního materiálu), z jiné  hmoty se natavily kovové kuličky o průměru několika desetin milimetru, které potom padaly na zem.

Obdobný scénář se předpokládá také u tunguské události, což je název pro mimořádně silný výbuch v roce 1908 ve střední Sibiři u řeky Podkamenná Tunguska. Událost je připisována explozi vesmírné horniny.

Obdobně jako u Tungusky, také v údolí Jordánu nenalezli badatelé kráter způsobený dopadem tělesa mimozemského původu.

Stopy vesmírného ničitele

Airburst může být způsoben také bleskem. V případě Tall el-Hammamu by však musel udeřit superblesk. Vědci tuto možnost vyloučili měřením magnetismu natavených vzorků. Po zásahu bleskem by byly nasyceny magnetismem. Jenže nejsou.

Na vesmírný původ katastrofy navíc ukázaly „šokové křemeny“, což jsou minerály s deformovanou krystalickou mřížkou vlivem uvolněné energie při silných nárazech či jaderných explozích. A také pozoruhodná koncentrace zlata, platiny a iridia. Rozbor ukázal, že zastoupení těchto prvků odpovídá jejich poměru v meteoritech.

Airburst také naznačují abnormálně vysoké koncentrace soli nacházející se v oblasti – čtyři procenta v sedimentu a až 25 procent v některých vzorcích.

„Sůl byla zjevně vyvržena vysokým nárazovým tlakem,“ řekl magazínu SciTechDaily profesor James Kennett, geovědec z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře. „Mohlo se stát, že událost částečně zasáhla Mrtvé moře, které je bohaté na sůl, a po výbuchu byly slané také okolní břehy,“ dodal.

Takový scénář by vysvětloval, proč po airburstu zemědělci na stovky let oblast opustili. Slaná půda byla jednoduše neúrodná.

„Všechna pozorování popsaná v Genesis jsou v souladu s kosmickým výbuchem," pravil Kennett. Avšak upozornil: „Nemáme žádný vědecký důkaz, že toto zničené město je skutečně Sodoma.“

Výzkumníci nicméně podotýkají, že katastrofa mohla vést k ústní tradici, která sloužila jako inspirace pro písemný popis v knize Genesis.

John Martin: Zkáza Sodomy a Gomory, olejomalba z roku 1852. | zdroj: Profimedia