Parkerova sluneční sonda proletěla mohutnou sluneční erupcí, informuje na svém webu americká vesmírná agentura NASA. Průlet přežila a zaznamenala ho kamerou. Získali jsme tak první záběry erupce na Slunci z bezprostřední blízkosti.

Another first! Our Parker Solar Probe flew through an eruption from the Sun, and saw it “vacuuming up” space dust left over from the formation of the solar system. It's giving @NASASun scientists a better look at space weather and its potential effects on Earth.… pic.twitter.com/AcwLXOlI6m

— NASA (@NASA) September 18, 2023

Záběry kamery WISPR (Wide-field Imager for Solar Probe), které snímají sluneční atmosféru ve viditelném světle pomocí čoček vyrobených z radiačně tvrzeného skla, zachytily mimořádně silný výron koronální hmoty – rozsáhlý výbuch žhavého plazmatu ve sluneční atmosféře. Výron se skládá z nabitých částic. Tyto částice, poeticky nazývané slunečním větrem, mohou na Zemi vykouzlit polární záře, vyvolat geomagnetické bouře a rušit rádiové nebo GPS signály.

Agentura NASA sdělila, že výron, který sondu 5. září 2022 zasáhl, byl jedním z nejsilnějších, který byl kdy zaznamenán.

Specialisté z Laboratoře aplikované fyziky Univerzity Johnse Hopkinse, kteří sondu připravovali, sestavili záběry z průletu do časosběrného videa.

Pruhy prolétající kolem sondy, která se řítí atmosférou Slunce jsou koronární výtrysky. Tvoří je sluneční hmota, která dosahuje teplotu stovek tisíc stupňů Celsia. Od Slunce do vesmíru je vyvrhována rychlostí stovek kilometrů za sekundu.

Přežila pekelný výbuch

Sonda, jak je patrné z ukazatele vlevo dole, se při přiblížení Slunci pohybovala rychlostí, která vůči naší hvězdě místy přesahovala 160 kilometrů za sekundu. To znamená, že vzdálenost z Prahy do Českých Budějovic by zvládala urazit v mžiku, během něhož nevyslovíte víc než „jednadvacet“.

Ke svému zrychlení využila sonda Venuši. Při průletu kolem planety ji vystřelil „gravitační prak“.

Manévr zvýšil rychlost sondy vůči Slunci, byť (podle zákona o zachování energie) nezměnil její rychlost vůči Venuši. Byl to úskok, který se dá přirovnat ke křižování plachetnice proti větru.

Když sonda poprvé zaznamenala sluneční erupci, pohybovala se 5,7 milionu kilometrů od povrchu Slunce. Později letěla ve stopě rázové vlny koronálního výronu a vyšla z toho bez úhony.

„Od začátku jsme věděli, že Parkerova sonda proletí skrz výron koronální hmoty. Proto také byla navržena tak, aby vydržela spalující teploty v blízkosti Slunce,“ cituje žurnál Science Alert Jima Kinnisona, který má na starost systémy mise.

Sonda je vybavena mimořádně účinným tepelným štítem. V místech, kterými u Slunce prolétá, dosahuje energetický tok slunečního záření 650 kilowattů na metr čtvereční, což téměř pětsetkrát přesahuje jeho hodnoty u Země.

Za tajemstvím slunečního větru

Sonda, která do vesmíru vyletěla v roce 2018, má před sebou ještě dalších osm oběhů a přiblížení Slunci. Svou misi skončí v roce 2025.

Na palubě nese přístroje pro výzkum vysokoenergetických částic slunečního větru v atmosféře Slunce. Experti z NASA budou ještě dva roky sbírat a analyzovat její data. Astrovědci si od nich slibují nové poznatky o sluneční koróně a slunečním větru, které jim umožní lépe pochopit aktivitu naší životadárné hvězdy a její dopady na planetu.

Parkerův let skrz koronární výron hmoty už pomohl prokázat teorii o vzájemném působení koronální hmoty s meziplanetárním prachem, skládajícím se z drobných částic z asteroidů, komet a dokonce i planet. Tato interakce, popsaná ve studii publikované v časopise The Astrophysical Journal, má dopad na vesmírné počasí, které zahrnuje zejména oblaka částic ze Slunce, sluneční vítr, polární záře nebo magnetické bouře.