Spasí nás před klimatem zatemnění atmosféry? Připravuje se první experiment

- Příroda autor: Ladislav Loukota

Obavy z klimatických změn nejčastěji straší tím, že náš vliv na planetární ekosystém je nevratný. Je to však pravda jenom částečně - stejně jako můžeme skleníkové plyny do atmosféry vypouštět, můžeme jejich dopad i snižovat. Nově to připomíná dvojice prací věnujících se kontroverznímu geoinženýringu, tedy praktice, o které ještě v následujících letech možná uslyšíme povážlivě častěji.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Klimatické změny jsou dnes důsledkem v zásadě jednoduchého jevu - skleníkové plyny v atmosféře zadržující více tepla, a jelikož se plyny v důsledku našeho vypouštění hromadí, problém postupně narůstá. Stejně jako lze ubírat skleníkových plynů či redukovat jejich vypouštění, lze se na situaci podívat i z opačného pohledu a snížit poměr slunečního svitu dopadajícího na planetu.

Právě na tuto možnost se podívali Wake Smith z univerzity Yale a Gernot Wagner z Harvardovy univerzity. Ti se ve své práci zaměřili především na praktickou stránku geoinženýrských metod při vytvoření solární clony - nejde samozřejmě o to clonu pevnou, nacházející se mezi Zemí a Sluncem, ale o clonu v podobě atmosférických částeček vysoko ve stratosféře. Ta by při dostatečné koncentraci mohla snížit poměr světla vstupujícího do atmosféry o několik promile až procent, a tak obrátit vývoj oteplování. Alespoň teoreticky.

Konspiračním teoretikům to jistě připomene tezi o "chemtrails" vypouštěných z komerčních letadel, právě podobný přístup k ovlivnění atmosféry je však paradoxně dle Smithovy a Wagnerovy práce značně nepraktický. Ve studii se zabývali možnostmi vypouštění sírových aerosolů vysoko v atmosféře a posuzovali možnou cenu v závislosti na metodě doručení.

Nakonec jako potenciálně nejjednodušší vybrali vypouštění síranů balóny nacházejícími se výšce kolem 20 kilometrů. Taková forma boje s klimatickými změnami by prý mohla být i překvapivě levná - stát by mohla do 2,5 miliardy dolarů ročně.

Možný postup disperze částic

Možný postup disperze částic,zdroj:Hughhunt

Paradoxem práce je, že jinou zvažovanou metodou autorů bylo i vypouštění aerosolů letadly. To však oba autoři vyhodnotili jako příliš složitou a nákladnou cestu. V první řadě je krajně nepraktické vypouštění aerosolů ve výšce, v níž je většina letadel (včetně těch pasažérských) s to létat, tedy kolem deseti kilometrů. Letouny schopné létat ve větší výšce existují, typicky jde o vojenské stroje, které však zase nemají takovou nosnost.

První svého druhu

Smithova a Wagnerova práce si zatím stále jenom hraje s čísly, na obzoru je však i praktický test jejich nápadu. Nový experiment z dílny Harvardovy univerzity pod vedením Franka Keutsche plánuje v příštím roce vypustit balón do dvacetikilometrové výšky, kde by došlo na uvolnění částic v malé, několikakilometrové ploše. To by umožnilo výzkumníkům dole měřit jak disperzi částic, tak i studovat to, kolik slunečního záření částice odrazí.

Půjde o vůbec první podobný pokus svého druhu - prolomení pomyslného dogmatu tak notně vyvolává emoce. K čemu dospěje, snad uvidíme za rok touto dobou.

Je třeba dodat, že geoinženýrství není kontroverzní jenom pro konspirační teoretiky. I vědecká komunita přiznává, že možnosti a rizika ovlivnění atmosféry jsou stále jenom velmi málo pochopené. Jedna věc je simulovat je na počítačích, zcela jiná věc je však vypustit je do volné přírody. Geoinženýrské projekty se přitom v reálu testují jenom velmi obtížně. Už při samotném pokusu totiž hrozí nevratné ovlivněné nemalého území planety. Další kritici podobným snahám vytýkají skutečnost, že ochlazení planety neřeší jádro problému v podobě vypouštění skleníkových plynů

Už před pár lety

Není to ostatně poprvé, co se o geoengineeringu mluví. Pomineme-li konspirační teoretiky, podle nichž se prostřednictvím "chemtrails" něco podobného dělá už roky, poprvé se idea umělé clony v bojích s nežádoucím klimatem objevila už před pár lety. Idea postupně získává na síle.

Letos v létě se například objevila studie, podle níž snížení slunečního svitu zhoršilo i výnos rostlin. Její autoři to zjistili na srovnávání vulkanických erupcí v předešlých desetiletích (a tedy i množství vyvrženého materiálu) vůči hospodářským výnosům. Zrovna tak je ale možné, že aplikované geoinženýrství by zhoršilo efektivitu fotosyntézy, a tedy jak přirozeného odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry, tak i vytváření kyslíku. V součtu bychom tak nemuseli získat zrovna mnoho benefitů navíc. Vyvážit oba trendy bude velmi náročné. 

Na druhou stranu, je nesporným faktem, že geoinženýring provozujeme v této podobě už celá desetiletí i bez oficiálního posvěcení. Přirozeně se tak děje v důsledku sopečných erupcí, i lidé však přidali ruku k dílu. Podle další nové studie v časopisu Nature totiž už sírové aerosoly vypouštěné jenom v Číně aktivně ochlazují planetu až o 0,7 °C. Děje se tak samozřejmě neplánovaně v důsledku "běžného" průmyslového znečištění, nikoliv skrze vypouštění ve stratosféře - negativní vliv plánovaného geoinženýringu by však podle takových dat nebylo radno ani a priori přehánět.

Doposud jsme si luxus v podobě ignorování alternativních "řešení" klimatických změn mohli dovolit. Nezdá se však, že by přechod na čistší energetiku a dopravu mohl být realizován dříve než v roce 2050, či spíše v roce 2100. Mezinárodní úmluvy na limitování vypouštění skleníkových plynů také se železnou pravidelností selhávají na politické rovině.

Bude-li se tedy planeta dále oteplovat, a je v zásadě jedno, zda vlivem lidí či přirozených jevů, může být geoinženýring naší nejlepší možností na stabilizaci podmínek. Právě proto bude důležité lépe pochopit jeho mechanismy a benefity, ale i jeho možná rizika, a zvážit co z toho v součtu převažuje.

Tagy: klimatické změny věda a poznání ekologie a ochrana životního prostředí